Článek
Čtenářka Klára (40) nám poslal na jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj dotaz:
„Vážený pane Hausmanne, moc bych si přála, aby všechno bylo jinak, ale ono bohužel není, a tak vás žádám o pomoc. Vezmu to od začátku. S mým manželem jsme spolu 15 let, máme dvě děti, kterým je 10 a 12 let. Mně je 40 a manželovi 45 let. Do doby před rokem jsem byla přesvědčená o tom, že máme moc hezké manželství, že si vyhovíme jak v milostných věcech, tak i v těch ostatních. Každý máme trochu odlišné koníčky, ale jeden máme společný, což jsme oba vždy věděli, že je důležité.
Dokážeme se na všem dohodnout ohledně dětí, to tedy naštěstí i doposud. Ale před rokem se provalilo, že mi byl manžel několik měsíců nevěrný s jeho známou z volejbalu. Mně se doslova zbořil svět, který jsme spolu budovali. Byla jsem v šoku, vnímala jsem to jako obrovskou zradu. A v tom to je, já tu zradu cítím dodnes. Nejsem schopna manželovi věřit a odpustit, i když bych moc ráda. Kdykoli není doma, jedou mi představy, že je s ní, i když mi hned potom řekl, že vše ukončil, že chce být se mnou, s námi, a že ona z toho jejich spolku odešla. Přestože se chová hezky a snaží se, já mu prostě nemůžu uvěřit. Pořád před sebou vidím ten šílený obraz, když jsem je našla v naší ložnici doma. Pořád si říkám, kdyby to byl jeden úlet, tak snad, ale tohle jeden úlet nebyl, tu milenku měl několik měsíců. Co když to udělá znovu? Když jsem se ho ptala proč, a byli jsme i v manželské poradně, tak mi odpověděl, že ho svedla, že mě miluje, ale že nedokázal odolat. Nikdy jsem nebyla žárlivá, důvěřovali jsme si, ale teď s ním nedokážu spát, když se mě chce dotknout, tak mi to nejde opětovat. Na jakoukoli ženu se podívá, vidím v ní potencionální milenku. Sama bych moc chtěla s tím přestat, ale nejde mi to. Prosím, poraďte mi, jak se té ženské a té hrozby mám v sobě samé zbavit a jít dál? I manžel se mě ptá, co má udělat, abych na to zapomněla, ale já to nevím a zatím to nedokážu. Děkuji moc, Klára.“
Vážená paní Kláro,
bezděčnou, leč velmi niternou ženskou vlastností je přehnaná důležitost (faktická i emoční), která je přisuzována mužově nevěře. Tímto jevem se zabývalo hodně velkých lidí, jako zastánce klasiky uvedu L. N. Tolstého, který ukazuje, že stvoření notoricky věrné (žena) nikdy nepochopí stvoření notoricky nevěrné (muž), a proto se tím trápí. Mužova nevěra (zvládnutá, nikoliv završená odchodem za jinou), nezanechá v jeho duši tak hluboké stopy, jak si podle hesla „podle sebe soudím tebe“ myslí žena. Již jsem v této rubrice jednou dokazoval, že v konečné bilanci je podvedená ta milenka, nikoliv manželka, kterou muž nehodlá opustit.
Váš manžel je sice trouba, že se nechal tak amatérsky nachytat, ale má vás nadále rád, a co si budeme namlouvat – kolik je takových lidí na světě? Navíc, ale co navíc, v prazákladu, je to táta vašich dětí, jejichž budoucí osud v soužití s otcem je nekonečně nadějnější, než bez něj. Vaše štěstí se bude odvíjet od štěstí jejich. Už kvůli nim se překonejte a nechte na sebe sáhnout. To, že to nejde, zase nepochopíme my muži... Přece nezkazíte sobě a dětem život kvůli jedné blbé ochechuli? Blbé proto, že se nechala zatáhnout na minové pole vaší ložnice, kam možná šla s cílem zanechat stopy a rozvrátit váš vztah. I ona totiž vede svůj nesmlouvavý boj o urvání chlapa pro život a účel světí prostředky. Vaše nynější chování je její vítězství, přesně v tohle doufala, když šla k vám. Jestli v tom budete pokračovat, vyštvete manžela zpět do jejího (nebo jiného) náručí.
Ptáte se, co máte udělat, abyste se zbavila té ženské hrozby. Nuže – pohrozit manželovi, že příště mu to už neprojde, udělat tlustou čáru a začít se chovat mile. On vám podává ruku a vy ji odmítáte! A přečíst si něco o tom, jak zvládat svou (opodstatněnou i neopodstatněnou) žárlivost.
