Článek
Čtenářka Šárka napsala na adresu jaktovidichlap@prozeny.cz: „Jsem zoufalá a nevím si rady, jak řešit naši (nebo spíš moji) situaci. Manžel je společenský člověk a dobrý otec našich dvou dětí, je mu 42 let a mně o 6 let méně. Naše manželství trvá již 15 let, takže se známe dobře a relativně nám to klape. Jediné, s čím se nedokážu vypořádat, je manželova dlouhodobá náklonnost k jeho bývalce, se kterou chodil přede mnou!
Neprojevuje se to nijak dramaticky, myslím, že se s ní nestýká a asi si s ní ani nepíše. Ale tvrdošíjně odmítá zlikvidovat krabici dopisů a suvenýrů od ní, kterou má ve skříni. Skladuje i jejich společné fotografie, na kterých jsou jako dvě hrdličky. Občas je i ukazuje dětem! O ní mluví tak hezky, jako by to byla jeho jediná láska v životě. Když se ho zeptám, proč to vše dělá, tak to vždy obrátí v žert... Jinak se asi nic zvláštního neděje. Jenže mě to děsně štve! Mám se znepokojovat, nebo to zkrátka nechat být?“
Vážená paní, máte manžela, dvě děti, a jak říkáte, relativně vám to klape, takže (jako všichni, co se mají dobře) nevíte, co roupama. Neberte to osobně, schopnost najít si v každé situaci něco, kvůli čemu je vlastně nespokojená, je běžná vlastnost ženy.
Váš pseudoproblém spočívá v tom, že chcete třímat manželovu duši celou. Zneklidňuje Vás pomyšlení, že část té duše by mohla patřit někomu jinému. Nestačí Vám ta její ohromná část, kterou dal v plen Vám a Vaší rodině, neuvědomujete si, že část duše kvalitního člověka je víc než celá duše nějakého lempla.
Možná by Vám měl nějaký psycholog poradit s tím, k čemu většina lidí dospěje automaticky – že prostě nikdy nemůžete mít úplně všechno. Kdo se o to snaží, je nešťastný na celý život. Podmanit celou duši odjakživa chtějí uzurpátoři, totalitáři a despotové. Chcete se jim podobat?
Kdyby chtěl Váš manžel za svojí první láskou odejít, už by dávno odešel. Kdyby s ní něco měl, neměl by staré dopisy schované pod postelí, ale na tajném místě.
Pokud váš vztah něco ohrožuje, jste to Vy sama se svou netolerancí uznat člověku nárok na minimum soukromí a pomyšlení i na někoho jiného než jenom na Vás. Když budete mluvit pohrdlivě o někom, koho on měl (má) rád, jen se mu zprotivíte.
Jistě by vašemu vztahu lépe prospělo, kdybyste si – i za cenu přetvářky – ty jeho relikvie s (předstíranou) účastí prohlédla s ním.
