Článek
Čtenářka Jana (25) píše: „Na podzim jsem nastoupila na univerzitu. Jen pro upřesnění: předtím jsem několik let pracovala, takže už nejsem úplně 19letá puberťačka. Po pár týdnech jsem potkala stejně starého spolužáka. Tedy spíš on potkal mě. Tehdy mi řekl, že jsem se mu na přednáškách zalíbila, dal se se mnou do řeči a po pár hodinách konverzace, kdy jsem zjistila, že jsme na úplně stejné vlně, došlo na první pusu. Láska na první pohled.
Vídali jsme se často, zajímal se. Je chytrý, hezký, pozorný, chce rodinu. Samozřejmě jsem se zakoukala. Po pár týdnech došlo na první sex, pak jsme se rozjeli na Vánoce domů a od té doby to jde z kopce. Měli jsme toho každý ve škole dost, vídali se žalostně málo, tak jednou za dva až tři týdny plus občas ve škole.
Nepotřebuju, abychom na sebe byli nalepení 24 hodin denně, ale když už spolu studujeme, tak by podle mého nebyl zas takový problém se jednou za dva tři dny potkat. Logicky mě to strašně štvalo, ale mám svoji hrdost, takže jsem na sobě nedala nic moc znát. Samozřejmě mě napadlo, že se se mnou jen chtěl vyspat, a když toho docílil, zájem byl pryč, ale myslím, že to tak není. Když už se totiž vidíme, je celkem očividné, že mě chce, a dává to najevo i před kamarády.
Po dvou měsících mě to přestalo bavit a řekla jsem mu, ať už mě nechá. Chtěla jsem z toho ven, jenže to není tak lehké. On se o kontakt snaží, ne nijak moc, ale snaží. Možná je jeho odtažitost způsobená i tím, že se bojí, že by se kvůli mně zhoršil ve studiu. A také jsme každý dost hrdý, než abychom otevřeně přilezli za tím druhým. Taky se mi občas zdá, že se chová arogantně a egoisticky, což už jsem mu taky řekla, hlavně když mi vysvětluje něco do školy.
No a teď mi poraďte, co mám dělat. Mám na něj zapomenout, anebo se mám snažit to nějak vzkřísit?“
Vážená slečno Jano, jednání vašeho partnera nechápu. To, že vás okouzlil (překlepem jsem napřed napsal „okozlil“, což v příslušném kontextu začnu používat) vážným zájmem a řečmi o rodině, mohlo být projevem obou mužských sexuálních strategií – jak vážné a dlouhodobé, tak krátkodobé s cílem dobýt trofej. Buď vás má rád a chce být (spát) s vámi, kdykoli to okolnosti umožňují, nebo po získání trofeje bere do zaječích. Ale jeho následné jednání není A ani B a třetí varianta neexistuje.
Vaši domněnku, že si na vás dělá čas jen jednou za dva až tři týdny, aby se nepohoršil ve studiu, považuji jen za chabou omluvu jeho jednání, abyste v srdci udržela jiskřičku naděje na přízeň onoho podivného mládence. Pamatuji lidi, kteří hráli první ligu ve volejbale, chodili navážno s partnerkou a ještě úspěšně studovali teoretickou fyziku na MFF UK. Jeho „zažranost“ do studia mu ale nepřičítejte k minusům, do života jsou to lepší vyhlídky než povaleč a flink. Stejně tak ho neodsuzujte, že „machruje“, když něco vysvětluje. Takoví holt kluci před holkami jsou.
Divím se ale, že na takovém vztahu-nevztahu tak lpíte. To tam na té škole (a jinde) nejsou normální chlapi? No, že se ptám… Jak kdybych tu dnešní bezpohlavní generaci neznal! Zajímalo by mě (a vás by mělo zajímat především), jestli vyrostl v rodině s otcem, nebo je to produkt dnes tak populární „neúplné rodiny“. Chybějící (nebo slabý a ušlápnutý) otec v rodině je vždycky průšvih hlavně pro kluky, kteří bez mužského vzoru tápají v pohlavních rolích. Feministky nad tím jásají, ženy na vdávání pláčou. (Koho ty feministky tedy reprezentují?)
Být vámi, příští setkání s ním bych využil k vážnému pohovoru, požádal o vysvětlení a když nedá jasnou odpověď, pryč od něj, než vám ulétnou nejkrásnější léta života. Pokud vám k takovému kroku chybí sebevědomí, rozeberte své nedostatky a odstraňte je; po mnoha kritikách se takhle kulantně vyhýbám přímým doporučením k případnému zeštíhlení postavy.
