Článek
Kristýna (29) se cítí zmatená a přehlížená, a tak napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz.
„Dobrý den pane Hausmanne, mám na vás dotaz ohledně toho, jak to mají muži s dary ženám. Mně je 29, příteli 36. Přede mnou chodil 7 let s holkou, která ho jenom využívala. Protože měl peníze, koupil jí, na co si jen vzpomněla (drahé dovolené, mobil, notebook, nájem, přispěl na auto), a to s ním ani nebydlela, a vlastně skoro ani nespala a řekla mu, že ho má jen ráda, ale nemiluje ho. Jemu to asi stačilo... O to mi ale nejde, je mi nejasná jiná věc. Já ho miluju, žiju s ním, spím s ním, porodila jsem mu dítě, a k narozeninám ani k Vánocům jsem nedostala nic. Podotýkám, že finančně na tom nejsme nejhůř.
Proč žena, která ho celou dobu evidentně nechtěla, dostala všechno, zatímco já, která mu dávám, co můžu, mu nestojím ani za ponožky pod stromeček? Je to tím, že se s dary už předtím spálil, když ji s nimi uháněl? Nebo mu za to prostě nestojím (proč by mě jimi uháněl, když už mě má jistou)? Jak to máte vy muži s dary? Děkuji za odpověď. Kristýna.“
Vážená paní, muž dá ženě málokdy dar z upřímné lásky. Z upřímné lásky jí udělá, co jí na očích vidí, nechá se pro ni zabít, vzdá se koníčků a kamarádů, odvolá svou víru… Ale jít do krámu a koupit dar – to udělá v podstatě jen ze tří důvodů:
- Chce se vykoupit ze vztahu (koupil sem jí zlaté náušnice, aby nebrečela, že jsem se vrátil k manželce).
- Chce ženě zaimponovat a urychlit její svedení.
- Něco provedl a chce to vyžehlit – kdykoliv vidím chlapa s kytkou, lituji ho, co zas na něj prasklo.
Nevím, proč své předchůdkyni závidíte. Její strategie jí nepomohla, když jí nakonec utekl k vám. S jejím hodnocením se mýlíte – kromě pitomých dárků nemá nic. Přišla o chlapa a 7 let s ním. Tím, že máte toho chlapa, máte automaticky i ty dárky, které jste vyjmenovala: na dovolenou pojedete spolu, notebook stačí jeden do domácnosti, nájem a auto váš chlap také jistě nějak vyřešil.
Svým dotazem mi vlastně dáváte zapravdu ve všech třech bodech. Vám on nepotřebuje imponovat nebo něco si žehlit. Když o tom přemýšlím, tak dary jsou vlastně barometrem vztahu. Čím je jich méně, tím méně to ve vztahu skřípe. Znovu a znovu mě udivuje, jak ženy o mužích automaticky předpokládají, že mají nějaký soukromý zdroj peněz. Bydlíte spolu, máte spolu dítě, tak asi máte i společnou kasu. Každý dar vám zakoupený si tedy z poloviny platíte sama.
Narozeniny a Vánoce jsou však jiná kategorie. Že vám muž nedá žádnou maličkost k narozeninám, bych s trochou snahy ještě pochopil, ale že si na Štědrý den rozsvítíte stromeček a pod ním nic nemáte, to je patologické. Nepíšete, co za dárky dáváte vy jemu (když máme tu rovnoprávnost), ale pokud on pod stromečkem rozbaluje dárky od vás bez uzardění z toho, že vám sám nic nekoupil, něco není v pořádku. Samozřejmě si nad vašimi dary může v duchu povzdechnout: „Kdyby raději místo těch hovadin nechala ty peníze ve společné kase na něco důležitého“, ale o Vánocích by tato kupecká aritmetika platit neměla. Teď jde o to, jestli něco nezamlčujete. Jestli třeba on v potu tváře z jednoho platu nesplácí milionový úvěr na byt a na auto a vy mu pak vyčtete, že mu, cituji „nestojíte ani za ponožky pod stromeček“.
Ženy velmi rády obviňují muže z toho, že dávají málo. Některá vaše vyjádření (porodila jsem mu dítě, spím s ním) dávají tušit, že za svůj vklad kupčíkovsky považujete i záležitosti posvátně společné. Pak není divu, že se cítíte šizena.
