Článek
Na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz se neobracejí výhradně jen ženy! Josef Hausmann dnes odpovídá na dotaz čtenáře Davida, který by rád u manželky vyžehlil své zálety. Jenže jde to vůbec? A jak? Takhle to vidí chlap!
Čtenář David:„Je mi 39 let, jsem ženatý 12 let a máme spolu 2 děti, oba jsme vysokoškoláci. Se ženou jsme spolu chodili před svatbou 5 let, dalo by se napsat, že jsme se znali dostatečně a věděli jsme o svých touhách a plánech téměř vše.
A nyní k problému. Manželka byla dohromady na mateřských dovolených 7 let. Po celou dobu se věnovala dětem a domácnosti. Jen, z mého pohledu, jí na mě nějak nezbýval čas. Dost jsem trpěl, nešlo o nedostatek sexu, ale o nedostatek pozornosti a citu od ní. A tak jsem si našel milenku. Ze začátku jsem si přišel odporný, ale potom se mi to začalo líbit a milenek bylo víc. Bohužel jsem se nakazil pohlavní chorobou a vše prasklo. Od té doby mám doma peklo, skoro bych napsal, že se mnou nemluví ani klika od dveří. Jak si mám zpět získat pozornost manželky?“
Vážený Davide, váš dotaz je poněkud anekdotický – jak svým obsahem, tak faktem, že jste se s tím obrátil na ženský portál. Nechci zklamat vaši důvěru, a tak se vynasnažím brát váš problém vážně. Ona tady stejně končí veškerá legrace – vy jste totiž porušil základní princip každého nevěrníka: Hygienu zahnutí.
Kdybyste nevěděl, o co jde, učí se to v osmých třídách. Každý základní princip se vyznačuje tím, že jeho porušením člověk riskuje ztrátu něčeho důležitého – zaměstnání (v pracovních vztazích), zápasu nebo závodu (ve sportu), života (v horolezectví), důvěru přátel či životního partnera (ve vztazích) a v tisících dalších případech, které se už nedají „odestát“, protože někdo někde z blbosti, hamounství, pýchy, spěchu, lenosti nebo lehkovážnosti porušil nějaký základní princip.
Navíc (i když to jako chlap chápu) je vaše ideologické zdůvodnění mimomanželských sexuálních avantýr uměle vykonstruované: Nouzí jste podle vlastních slov netrpěl, manželka se vám tělesně nezprotivila (to byste neměl dostatek sexu), pouze jste se musel začít dělit o její pozornost a cit s (vlastními!) dětmi. Promiňte, ale to zní hodně sobecky – ne vůči manželce (tolik mužské stranickosti ve mně pořád ještě je, abych vám to vyčítal), ale vůči dětem.
Někdy pro naplnění touhy po rozmanitosti milenek hledáme alibi, proč podvést hodnou ženskou. Zdůrazňuji hodnou, na podvedení hašteřivé mrchy má každý svaté právo. Kvůli tomuto alibi se pak na tu hodnou strčí „psí hlava“, což se zdá být váš případ. Vždyť sám říkáte, že o nedostatek sexu nešlo, takže v tom základním se vám manželka při tom všem shonu stačila věnovat.
Nepíšete, zda jste pohlavní chorobou nakazil i ji, ale už sama možnost, že jste ji nakazit mohl, ji opravňuje k nenávisti. Dělat s tím nejde nic jiného než co v jiných (pokaždé tragických) případech porušení nějakého základního principu: Čekat, až palčivost vašeho faulu zmírní čas – jenž klíč má k radosti i k hoři, a otvírá nám obojí (Seifert). Přitom byste musel manželce garantovat, že se to už víckrát nestane, což je pro člověka s vaším povahovým portfoliem prakticky nemožné, leč v součinnosti s časem se o to pokusit můžete.
A samozřejmě dary – ale ne ze společných prostředků, to by uměl každý. Musel byste na ně vydělat nějakou prací extra, popřípadě sáhnout do dědictví pro rodinné stříbro – máte-li nějaké. A také ukázkovým věnováním se dětem – počítání domácích úkolů, vození je na tréninky, do hudebky, učení cizím jazykům, ježdění s nimi na víkendy, organizace jejich prázdnin a tak dále.
Zde je šance, že vaše manželka shledá, že vaše užitnost převáží vaši ničemnost. To je obecná zásada všech funkčních spolužití – kdo setrvává ve spolku s někým, jehož užitnost je nulová, nebo dokonce záporná, škodí sám sobě.
