Článek
Čtenářka Julie řeší dilema, které může ovlivnit její další život. Protože si neví rady, poslala dotaz do poradny na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz:
Pane Hausmanne,
ráda bych se vás zeptala na jednu věc. Proč my ženy nemáme před muži - našimi partnery - mluvit o dětech? Tedy abych byla konkrétní, o tom, že bychom NĚKDY v budoucnu rády chtěly mít děti? Je mi 30 let, mám relativně čerstvého přítele, se kterým si opravdu v mnohém rozumíme, a všichni okolo mě, včetně mých kamarádek, mě varují, abych ho nevyděsila tím, že mu řeknu, že bych někdy chtěla mít děti... Co je na tom špatného či děsivého? Anebo kdy se na to partnera zeptat, jak to má on? Je na to nějaká obecně vhodná chvíle? Vždyť je to přece normální, že když si dva lidé rozumí, tak spolu někdy v budoucnu chtějí založit rodinu, ne? Děkuji vám moc, Julie.
DĚTI JSOU VELKÉ TÉMA, NÁŠ CHLAP MÁ ODPOVĚĎ
Vážená slečno Julie,
vaše zobecnění toho, že ženy nemají mluvit před muži o dětech, je neopodstatněné a vychází z hořké zkušenosti několika vašich kamarádek. Pokud oba partneři považují svůj vztah za vážný, a přitom se žena bojí promluvit o dětech, je tu od základu něco špatně a žena by měla vycouvat. Je to pro ni ztráta času a celý smysl párového vztahu a potažmo manželství je postaven na hlavu. „Manželství je oběť ve jménu příští generace“ – říkal psychiatr a manželský poradce Miroslav Plzák. Jak správně říkáte, je normální někdy v budoucnu založit rodinu. Při výběru partnera je ovšem nutno zkoumat jeho vlastnosti z hlediska jeho potenciálního otcovství a schopnosti rodinu zaopatřit. Toto (feministkami nenáviděné) hledisko má být nadřazeno povrchnostem, jako jestli je muž urostlý, kudrnatý či jestli ostatní kamarádky vám ho závidí. Prozkoumat tuto vlastnost lze jedině hovorem na dané téma. Vím, bojíte se, že byste ho zaplašila, ale pokud ztratíte chlapa, který chce žít jen ze dne na den (jak je teď módou) bez dlouhodobé perspektivy, ve které budou hrát hlavní roli děti, o nic nepřijdete. Vaší (evoluční) úlohou je trvale si zavázat muže, který bude jednou otcem vašich dětí a jejich nejmocnějším spojencem. Snažit se splnit tuto úlohu je ta nejpřirozenější věc, která světí všechny prostředky – i když nám mužům mnohdy protivné.
Na omluvu vašeho partnera (ale vy jste se ho ještě neptala) musím zmínit několik věcí, za které možná nemůže a které ho mohou demotivovat od založení rodiny. A) Možná pochází z neúplné rodiny. Budete-li mít kdy na vybranou, s vyšší pravděpodobností bude po dětech toužit ten z rodiny úplné. B) Nedostupnost vlastního bydlení, kvůli kterému se dnes musí mladý člověk finančně zruinovat na celý život dopředu. C) Odstrašující příklady soudních rozhodnutí, kdy muž odchází s igelitkou a bez dětí. D) V dnešní době obtížná výchova dětí – školství bez osnov, kroužky a sport za drahé peníze, na ulicích nebezpečno, dětství u iphonů a tabletů, zpustlé reklamy, drogy, žádné mediální následováníhodné vzory... E) Feministickou lobby cílené podkopávání důležitosti otce v rodině. F) Kontraproduktivní zákony (domácí násilí, sexual harassement). Dál už nebudu pokračovat, protože ještě nejsem s výčtem ani v půlce a už jsem rozčilen na nejvyšší míru...
Přes všechny tyhle klacky pod nohama jde ale život dál. K vaší zásadní otázce: Vhodná chvíle nastane tehdy, až si dostatečně vyzkoušíte, že se jakž takž navzájem snášíte a budete mít jasno, kde budete bydlet a kde pracovat. Jestli to už nastalo, pak své úmysly v nějaké intimní chvilce proberte a nečekejte na schvalovací řízení kamarádek. V ideálním případě si oba před tím přečtete něco od zmíněného doktora Plzáka. Uvidíte, že vám dojde spousta souvislostí.
