Článek
Katka (25) si naplánovala život s malým dítětem, ale její matka s řešením nesouhlasí. Nastávající maminka proto napsala na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz tento dopis:
Pane Hausmanne, jsem pětadvacetiletá nastávající maminka. Čekáme s manželem první dítě a moc se na něj těšíme. Bydlíme na malém městě, kde vedu kadeřnický salon. A protože dost vydělávám a peníze budeme potřebovat, nemůžu práce nechat ani po narození dítěte. Takže budu potřebovat někoho na hlídání – naši rodiče ještě pracují. Dohodla jsem se předběžně s kamarádkou, protože jí absolutně věřím. Jenže mamka říká, že dělám chybu. Kamarádka je totiž moc hezká a mamka si myslí, že by se s ní můj muž mohl zaplést. Tvrdí, že nechat pod jednou střechou hezkou holku s chlapem je vždycky riziko. Vysvětluju jí, že to tak bylo možná za jejího mládí, že dnes jsou muži jiní, ne tak povrchní. A hlavně, já svému muži důvěřuji. Jaký je váš názor? Děkuji vám. Katka
CO SI CHLAP MYSLÍ O MUŽSKÉ VĚRNOSTI?
Vážená Katko,
myslet si, že se nějaký živočišný druh (co jiného jsou muži?) změní z generace na generaci, je velká naivita, kterou částečně omlouvá ono „přání je otcem myšlenky“. Dnešní tygr by vás sežral se stejnou chutí jako jeho otec, dnešní kobra uštkne se stejnou jedovatostí, jakou měla její pramáti už za Kiplinga, a dnešnímu muži se z krásného ženského zadečku zatmí před očima stejně neomylně jako souputníkům Ovidiovým před dvěma tisíci lety. To nemá s povrchností nic společného. Naopak, je to jeden z nejhlubších a nejdůkladnějších rysů mužské povahy. Jsou mezi muži řídké výjimky, kdy muž – z ušlechtilosti, přesvědčení či lenosti a zbabělosti – dovede v sobě genetické „volání divočiny“ potlačit. Na to bych ale být vámi moc nesázel, protože statistika mužské nevěrnosti hovoří silně proti vám. Vaše maminka má pravdu.
Když se zamyslíte nad vlastními větami „Já kamarádce absolutně věřím“ a „Já svému muži důvěřuji“, uvidíte, že vás k „přání jako otci myšlenky“ dohání fakt, že vám jiná alternativa nezbývá. Jak jste se to vdala, když musíte po porodu spěchat do práce? Chyba ve volbě partnera. Hlavně když na diskotéce hezky tancoval a slušelo mu to…
Vašeho muže to minimálně napadne. Jako (dost vachrlatá) pojistka by zde však mohla fungovat vaše kamarádka. Nezmiňujete se, jestli má partnera. To by samozřejmě tuto pojistku trochu upevnilo. Dále není z vašeho podání jasné, proč by měl být manžel s chůvou paralelně doma? On do práce nechodí?
Nevymyslíte-li jiné řešení (žít z mateřské a manželova platu a salon dočasně zavřít či pronajmout), pak využijte výhody malého města, které vám umožňuje se kdykoliv během pár minut zjevit doma. Úlohu chůvy koncipujte tak, že při každé příležitosti budete z práce odskakovat domů a pomáhat jí, což pilně čiňte. I na nevěru musí být klid a svými „přepadovkami“ postavíte nevěře do cesty nemalou (a nemilou) překážku.
Onomu biblickému „Kdokoliv pohlédne na ženu s žádostí po ní, zesmilnil již v srdci svém“ (Matouš, 5, 27–28) však nezabráníte…
