Článek
Pětapadesátiletá Mirka se odhodlala napsat na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz velmi intimní dotaz: „Pane Hausmanne, možná si řeknete, že jsem starý blázen a že bych se měla věnovat práci nebo nějaké charitě (vnoučata ještě nemám), ale já jsem se v pětapadesáti letech zamilovala. A to si už deset let říkám, a donedávna jsem tomu i věřila, že mě muži už vůbec nezajímají! Že to téma je pro mě passé. Abych byla úplně upřímná, přes deset let jsem nic, ale opravdu nic neměla s žádným mužem, až teď. Náš vztah je v začátcích, zatím jde jen o romantické schůzky, ale u těch nejspíš nezůstane (aspoň doufám). Moje otázka je hodně intimní, snad to nebude vadit. Z různých časopisů vím, že je už nějakou dobu trendem holit se včetně intimní oblasti (o tu mi jde především). Nejsem už nejmladší, nerada bych působila, jako že jsem sto let za opicemi, ale taky bych nechtěla vypadat směšně. Co myslíte, sluší pětapadesátileté ženě víc „přirozenost“, nebo i ona by se měla podřídit módě? Jak to vidíte z pohledu chlapa?“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Vážená paní Mirko, je od vás chvályhodné, že se na svůj „comeback“ připravujete důkladně a s předstihem – doufám, že redakce termínově váš dotaz postrčila, aby se to stihlo. Zároveň oceňuji vaši empatii, se kterou se snažíte vcítit do mužských preferencí, a místo, abyste si opakovala Baudelairovy verše, základy infinitesimálního počtu či jinak se snažila oslnit (rozuměj – otrávit) duševnem, velmi moudře se soustředíte na to nejdůležitější. Váš postoj k vlastnímu klínu by se měl stát standardem pro všechny ženy. Bude vypadat tak, jak si to bude přát váš partner (tedy jeho uživatel), nikoli, jak si to svéhlavičkově prosadíte vy z titulu jeho majitelky. Vzdáváte se zde rozhodovacích pravomocí nad důležitou částí vlastního těla v zájmu uspokojení svého muže. Doufejme, že to ocení!
Osobně jsem nadšen z toho, jak i v těchto letech dovedete (vy i váš partner) postupovat romanticky, to jest po malých krůčcích. Závidím vám, protože já bych toho schopen nebyl – kdyby mně padesátnice začala dělat romantické drahoty, tak už jí víckrát nezavolám…
Sebekriticky si uvědomuji, že v otázce, kterou jste nastolila, nejsem jako zavilý zastánce klasických hodnot objektivní posuzovatel. (Kde by byl s dnešní módou Drtikol nebo Schiele!). Protože mě ale toto téma hodně zajímá, často je diskutuji s přáteli (mladými i starými), někdy i na večírcích nebo v hospodách předkládám osazenstvu k vyplnění příslušné dotazníky, které pak statisticky vyhodnocuji.
Ke svému zklamání (pokaždé doufám, že všichni řeknou, že holení je bullshit uměle vyvolaný médii v posledních letech) se i mezi pade- a šedesátníky najde nemalé procento zblblíků (vím, jsem netolerantní, v takto zásadních věcech neznám bratra), vyžadujících pravidelnou holitbu. Oba tábory jsou nesmiřitelné, marná je argumentace tím, že po pětačtyřicátém byl vyholený klín potupným cejchem nacistických konkubín.
Nedá se zkrátka jednoznačně předpovědět, co se vyklube z toho vašeho pretendenta – doufejte, že ne hňup, kterému to je jedno. Měla byste se ho nějak nenápadně zeptat (také jsem se u slova „nenápadně“ zasmál). No... nějak zavést řeč na módní trendy by možná šlo. A kdybyste se k tomu nedostala, nezbývá než si zastřihnout nějaký kompromis a bedlivě sledovat partnerův komentář. Pokud řekne něco ve stylu: „Proboha, co tě to napadlo, takhle se zohavit!“, víte hned, na čem jste. Pokud bude mlčet, jste zase na začátku. Mlčení může být obdivné i posupné...
Škoda, že takovéhle zásadní věci neřeší každý. Víte, jak by bylo na světě krásně?
