Článek
Pokud žena kolem pětačtyřiceti zavadí o nového chlapa, tak maximálně na nezávaznou milostnou avantýru, o kterou však povětšinou naše žena nestojí, protože by chtěla trvalejší vztah. A do něj sehnat mužského je zkrátka zázrak. Přitom matematicky by volných mužů mělo být zhruba stejně (tedy o trochu méně v důsledku jejich časnějších a častějších úmrtí). O trochu méně však neznamená – vůbec žádní.
Podívejme se, kde jsou. V zásadě jsou na čtyřech frontách:
- Ženatí – poprvé, podruhé, potřetí, tedy ulovení a oškubávaní původní nebo mladší konkurentkou.
- Rozvedení – poprvé, podruhé, potřetí, tedy ožebračení, platící alimenty, zahořklí, dále neškubatelní, na seznamovacím trhu bezcenní.
- Rozvedení, přesto díky ohromnému původnímu majetku stále bohatí, a tedy nezahořklí, kteří si však na seznamovacím trhu naší pětačtyřicátnice nevšimnou, neboť mají stále šance na další manželství s třicetiletými (většinou) kariéristkami.
- Celoživotní sobci – kteří se z pohodlnosti neoženili ani pod tlakem genetického pudu po zachování rodu, když byli mladí, natož teď na stárnoucí kolena, když už navíc mají ověřeno, jak se bez ženy obejít (jak si vyprat, uvařit, vyrazit na lov či koupi mladých trdýlek) a odstrašující příklady jejich ženami ujařmených přátel jim zahánějí jakékoli pomyšlení na vážnější vztah.
Všeobecně pak mají muži ve vyšším věku mnohem menší chuť (protože mnohem menší motivaci) překousnout neblahé excesy, kterými je soužití s ženou obvykle vykoupeno (hysterie, žárlivost, hubatost, věčná nespokojenost…). Tuto motivaci i ochotu v mladším věku v důsledku zmíněného rozplozovacího pudu muži měli.
Co s tím? Jít se v pětačtyřiceti odstřelit?
Ženy tohoto či pozdějšího věku si svoji beztak už složitou situaci komplikují zbytečnými obstrukcemi, které staví do cesty nezávaznému sexu s náhodnými zájemci. Tyto obstrukce jsou přirozeně důležité pro ženu v plodném věku, která v koutku duše hodlá založit rodinu, a to ze dvou důvodů:
- obava z přijití do jiného stavu
- nutnost předem otestovat opravdovost zájmu a oddanosti potencionálního otce jejího dítěte
Tyto důvody u žen přetrvávají do vyššího věku z jakési pohodlné setrvačnosti. Myslet si ovšem v padesáti, že se mi bude půl roku dvořit princ, nosit mi květiny, dovede mne v bílých šatech k oltáři, a já se mu teprve pak slavnostně oddám, znamená fatálně špatné odhadnutí vlastní hodnoty pro seznamovací trh. Žena tím prošvihává poslední větší šanci, jakou ještě má: Že se k ní bude pravidelně vracet muž, který ji původně svedl z trofejních důvodů.
Pro jednoduchost mlčky přecházím diskusi, dá-li se na ženy v tomto věku nazírat jako na trofeje.
