Jak si jídlem prodloužit život: Šestkrát denně si dejte zeleninu a dívejte se, co máte na talíři

V Česku se muži dožívají v průměru 76 let, ženy 82 let. Míst na zemi, ve kterých lidé žijí daleko déle, je několik. Vědci začali sledovat, co za dlouhověkostí místních obyvatel stojí a zjišťovali, zda by to šlo aplikovat i na život kdekoli jinde. Tajemstvím dlouhověkosti přitom není zázračné klima, ale spíše životní styl (pracují zde většinou fyzicky a den začínají vydatnou snídaní) a dlouhodobý jídelníček.

V roce 2004 bylo v magazínu Experimental Gerontology pro takové oblasti poprvé použito označení Blue Zones (modré zóny). Tento koncept později rozvinul americký spisovatel a průzkumník Dan Buettner a v knihách Modré zóny (vyšla slovensky) a Kuchyně modrých zón (v angličtině) představil pětici míst, kde žije více stoletých než jinde ve světě. Co má společného italská Sardinie, japonská Okinawa, řecká Ikaria, kostarický poloostrov Nicoya a město Loma Linda v Kalifornii? Z čeho se skládá jejich jídelníček?

V jídelníčku jim rozhodně nechybí čerstvá zelenina a ovoce. Jsou totiž zdrojem antioxidantů, které pomáhají v prevenci civilizačních chorob i rakoviny, ničí záněty v těle a pomáhají udržet se navzdory věku aktivní. V Blue Zones lidé snědí v průměru tři kousky ovoce a šest kousků zeleniny denně, přičemž se za jeden kousek počítá velikost, která se vejde do dlaně, takže třeba půl velkého jablka. Dopřávají si také superpotraviny jako řepu, borůvky, dýňové či konopné semínko.

9 superpotravin, které v létě najdete v Česku

Mezi superpotraviny patří i avokádo, quinoa, chia semínka, mořské řasy nebo citrusy. Pokud si ale lidé v Blue Zones mají vybrat, volí raději plodiny lokální, které k nim nemusí putovat chemicky ošetřené přes půl světa. „Většina obyvatel má snadný přístup k ovoci a zelenině z místních zdrojů – z velké části bez pesticidů a organicky pěstované,” píše Dan Buettner.

Kuchyně oblastí dlouhověkých lidí se podobají v tom, že se snaží jíst jednoduše. Jejich pokrmy si vystačí jen s pár ingrediencemi, jednoduchými chutěmi, nepotřebují jídlo dlouze upravovat, tím jen ztrácí cenné živiny. Při pohledu do talíře snadno poznají, co jedí.

V Okinawě nebo Ikarii dostanete místo pšeničného pečiva, plného cukru, chleba kváskový nebo stoprocentně celozrnný. Pomaleji se tráví, nerozkolísá krevní cukr a zasytí na delší dobu. Pšenice v těchto kulturách nehraje nijak velkou roli. Oves, ječmen, hnědá rýže a mletá kukuřice figurují ve stravě Blue Zones po celém světě mnohem více.

Recept na nejlepší domácí kváskový chleba

Mít maso na talíři denně tu rozhodně není zvykem, přispívá to jak k obezitě a civilizačním chorobám, tak jde o obrovskou ekologickou zátěž. „Lidé zde konzumují maso střídmě, jako slavnostní jídlo, malou přílohu nebo způsob, jak dochucovat pokrmy, tedy v malých dávkách,” vysvětluje Dan Buettner. Dají si ho maximálně dvakrát týdně, především pak kuřecí, vepřové a jehněčí, na talíři téměř nefiguruje hovězí a krůtí. Maso pochází z volně žijících zvířat.

Výjimkou je rybí maso, to figuruje na jídelníčku stoletých denně. „Většinou konzumují ryby malé, jako jsou sardinky nebo ančovičky, ty nejsou vystaveny vysokým hladinám rtuti a dalších chemikálií,” vysvětluje Dan Buettner. Denní porci představuje 85 gramů ryb, což je asi jedna konzerva sardinek. Kvalitní tuky doplňují i díky ořechům, těch si dopřejí dvě hrsti denně.

Pár receptů z mořských ryb

Vedle masa šetří i s mléčnými výrobky, obsahují zbytečně moc cukru a tuku, bývají i hůře stravitelné. Přednost tu dávají plnotučným, přirozeně fermentovaným jogurtům bez přidaného cukru, nejlépe z ovčího nebo kozího mléka. Také vejce jim stačí jen tři do týdne, bílkoviny čerpají raději z rostlinné stravy.

Náhražky mléčných výrobků, které skvěle fungují

Luštěniny jsou základním kamenem dlouhověké diety. „V Nicoya jedí černé fazole, ve středomoří čočku, cizrnu a bílé fazole, na japonské Okinawě sójové boby,” popsal autor výzkumu. Denně snědí asi půl šálku luštěnin, čímž doplní vlákninu, bílkoviny a komplexní sacharidy.

Proti mrtvici, senilitě i impotenci aneb Bylinky dlouhověkosti, které zatím neznáte