Víme, jak se zbavit přilepených etiket ze sklenic a jiných obalů

Zavařovací sezona je ještě daleko, ale asi se vám v průběhu zimy nakupily prázdné sklenice od džemů a okurek. Pokud je budete chtít znovu použít, měli byste je zbavit stávající etikety. Některé stačí omýt horkou vodou, případně dát do myčky. Jiné však budou odolávat déle.

Prvním krokem je umytí sklenice horkou vodou s čisticím prostředkem, případně pobyt v myčce. Některé viněty se oddělí, ovšem zůstanou po nich nevzhledné pruhy lepidla. Na ně můžete použít kašičku umíchanou z jedlé sody a rostlinného oleje. Stačí po lžičce od každého, prsty nanést na povrch a nechat několik minut působit. Budete-li mít štěstí, papírovou utěrkou setřete zbytek a umyjete po tekoucí vodou.

Pokud jste nebyli úspěšní nebo jestliže povaha výrobku, na kterém je nálepka, vylučuje namočení, zkuste to mechanicky. Nehtem nebo tupou stranou nože odlepte rohy, uchopte za kratší stranu a opatrně táhněte po povrchu. To znamená ne nahoru, ale podélně. Týká se to především obdélníčků s čárovým kódem.

Jakmile se zbavíte papírové části etikety, obvykle ještě nemáte vyhráno. Čeká vás další bitva s lepidlem. To mazlavé, nevzhledné zkuste drsnou stranou houbičky na nádobí setřít. Ovšem platí to jen pro hladké tvrdé povrchy. Pozor na poškrábání!

Chemická cesta může být snazší, než si myslíte. Na část lepidel zabere obyčejný dětský olejíček. Nakapejte ho na chomáč vaty nebo odličovací tampon a přetírejte, dokud povrch není hladký. Pak samozřejmě ještě umyjte vodou se saponátem.

Podobně snadné je to s odlakovačem na nehty, který však má agresivnější složení, proto ho nelze doporučit na plastové či výrazně barevné povrchy. Hodí se na sklo, kov...

Ve starých knihách pro hospodyňky jsme našli recept s použitím citronové šťávy, ale při experimentování se nám nepodařilo žádné lepidlo odstranit tímto způsobem, takže buď už citrony nejsou, co bývaly, nebo se dnes používají odolnější lepidla.

Velmi rychlým, ovšem jen částečným pomocníkem, se jeví jednorázové ubrousky pro dezinfekci domácnosti. Obsahují malé množství alkoholu, a s většími plochami lepidla si neporadí.

Než sáhnete po „velké chemii“, zkuste vychytávku odkoukanou na Stanici technické kontroly. Zkušený servisman namíří na starou nálepku horkým vzduchem z fénu a po minutě ji lze sejmout jakoby nic. Nutno dodat, že jde o etiketu, která musí držet opravdu dobře, když je určená pro venkovní použití na několik let. Podobně je to s dálniční nálepkou, která při odstraňování dovede taky pěkně potrápit.

Když všechny přírodní cesty selžou, sáhněte po technickém benzinu. Lze ho pořídit v lékárně a uložit v lednici. Z chemických cest je tato asi nejsnazší, protože čistí relativně dobře (funguje na většinu průmyslově vyráběných lepidel) a není tolik agresivní vůči plastům. Zato technický líh už patří mezi agresivní prostředky, které některé jemné plasty dovedou narušit. Je to k nevíře, ale s některými druhy lepidel si ani tak neporadí.

Co se týče chemických prostředků, je třeba před použitím vždy provést zkoušku kápnutím na méně viditelné místo. Nanášet pak doporučujeme hadříkem, protože papírové ubrousky nebo tampony se drolí.

Když už nakoupíte všemožné chemické prostředky, můžete se pustit i do domácí výroby leštidel na nábytek.  Ovšem jestli je vaším věrným domácím pomocníkem jedlá soda, pak vám poradíme, jak s ní vyčistit varnou desku.