Jak se ptát dětí, abyste se něco dozvěděli? Máme návod!

Tak trochu totiž platí pořekadlo „na hloupou otázku, hloupá odpověď“. Když se ptáte pořád dokola na to samé, a navíc je vaše otázka položena velmi obecně, je jasné, že dostanete podobně nic neříkající odpověď.

První rada zní, ptejte se, když je důvod. Na zdvořilostní otázky, nebo aby řeč nestála a vy jste projevili trochu té rodičovské pozornosti, tak na to děti neužije. Poznají, že je to jen jako, a stejně tak i ony odpoví jen ze slušnosti.

Za druhé, záleží na správném načasování. Vrhnout se na dítě hned ve dveřích, jakmile se vrátí ze školy, není moc dobrý nápad. Má za sebou celý den učení, je rádo, že je konečně doma, chce si určitě malinko oddechnout. Tak mu ten čas dopřejte. Koneckonců vy taky, když přijdete z práce, chcete si dát třeba kávu a alespoň malinko si odpočinout.

Třetí rada zní, netlačte na pilu. Když se dítku nechce mluvit, silou ho k tomu nedonutíte. Ba právě naopak, ještě víc se uzavře. Obzvlášť v době puberty je důležité (ale i u menších dětí) projevit zájem, ale zároveň dítěti dopřát svobodu a pocit, že ono samo si rozhoduje o tom, co, kdy a jak rodičům řekne.

Jak donutit puberťáka, aby přestal mluvit sprostě?

A tady jsou nejčastější pro děti nudné otázky, kterými je rodiče zahrnují, ale hlavně návod, jak je pokládat trochu jinak. Se správně položenou otázkou se totiž významně zvedá šance, že odpověď bude za něco stát.

Tahle věta je naprostý evergreen. Co na to má dítě říct? Pokud zrovna někdo nevolal do školy, že je tam bomba, prostě pokud se neodehrálo něco opravdu zásadního, uslyšíte nejspíš jen to staré dobré „nic, v pohodě, dobrý“.

Sami přemýšlejte, na co se doopravdy chcete zeptat. Když máte doma premianta, asi není potřeba, aby vám každý den hlásil, co se probíralo, jaké má úkoly a jaké dostal známky. Ale ani dítě, které se školou trochu bojuje, nemusíte neustále trápit dotazy.

Neptejte se každý den, ale zkuste vychytat ty dny, kdy víte, že se něco speciálního dělo. Psala se písemka, bylo zkoušení, konala se zajímavá přednáška, dítě mělo předmět, který ho vůbec nebaví, a podobně. Otázky mohou vypadat třeba následovně:

Opět. Příliš obecná, nic neříkající otázka. Celý den přece neschováte do jedné otázky. Ptejte se na konkrétní věci, vyzobněte z každého dne něco, co pro něj bylo stěžejní. A pokud se třeba ptáte na nějakou akci typu tábor, škola v přírodě a podobně, také to zkuste detailněji. Tady jsou příklady.

Tohle je tak trochu chůze na hraně. Když už se na tohle ptáte, je jasné, že máte podezření, že vaše dítko něco trápí, štve, má jednoduše nějaké trable. Spíš než konkrétní otázky je tady stěžejní vaše upřímnost a ochota dopřát dítěti svobodu se rozhodnout, zda se svěří, nebo ne.

Netlačte na něj, nesnažte se ho donutit s vámi mluvit, spíš mu dejte najevo, že tu pro něj jste. Z vašich slov by mělo dítě jednoznačně pochopit následující:

Děti občas zlobí a tak máte chuť jim dát na zadek nebo zaracha, případně jim sebrat  kapesné. Je správné trestat děti? A pokud ano, jak? Poradíme.