Hlavní obsah

Jak se připravit na scintigrafii a co může odhalit

Foto: Profimedia.cz

Foto: Profimedia.cz

Scintigrafické vyšetření se provádí za pomoci rentgenového záření. Ukáže lékaři důležité informace o stavu určitých orgánů a o jejich metabolické aktivitě. Dokáže odhalovat záněty, nádory i jiné patologické změny. Nejčastěji se provádí scintigrafie skeletu neboli kostry. Vyšetřuje se také srdce, plíce, ledviny, močový měchýř, mozek či další orgány.

Článek

Scintigrafie je vyšetření, při kterém je do těla pacienta aplikována radioaktivní látka, jejíž pomocí se zobrazí vyšetřovaný orgán. Nejčastěji se provádí scintigrafie skeletu (kostí) a srdečního svalu. Kromě toho se však provádí i scintigrafické vyšetření jiných orgánů, například ledvin, plic, močového měchýře, štítné žlázy a celotělové scany. Scintigraficky se provádí i vyšetření mozku, kdy se posuzuje prokrvení a funkční stav šedé kůry mozkové.

Vyšetření ukáže, jaká je takzvaná metabolická aktivita dané části těla nebo orgánu. To znamená například i to, jak je prokrvená, jak funguje či zda v ní nejsou nějaké anatomické abnormality, pomáhá v diagnostice onkologických onemocnění. Scintigrafie kostí může ukázat jejich nemoci včetně zánětů kostí, zlomenin a nádorových procesů včetně kostních metastáz. Má význam například v diagnostice plicní embolie, při ischemické chorobě srdeční a dalších onemocněních.

Princip vyšetření/metody

Princip vyšetření spočívá v podání radiofarmaka. Nemusíte se však ničeho obávat. Radiační zátěž není větší než při běžném rentgenovém vyšetření. Radiofarmakum je sice radioaktivní látka, ale má krátký poločas rozpadu, takže z těla velmi rychle vymizí.

Radiofarmakum vysílá záření, které zachycuje speciální scintilační kamera. Kamery se pohybují kolem pacienta, nejedná se tedy o „tunel“. Kamera zobrazí dotyčná místa v těle a vytvoří tak obraz, ze kterého lékaři mohou stanovit diagnózu.

Foto: Yok_onepiece, Shutterstock.com

Scintigrafie pomůže odhalit například bolest kostí, u které nejsou zjevné příčinyFoto: Yok_onepiece, Shutterstock.com

Jak vyšetření probíhá

Radiofarmakum se většinou aplikuje do žíly, jde-li o vyšetření plic, radiační látku můžete také vdechovat. Jedná-li se o vyšetření močového měchýře, bude vám malé množství radioaktivní látky zavedeno cévkou do močového měchýře. Podle typu vyšetření je pak třeba zhruba tři až pět hodin počkat, aby se látka dostala na potřebná místě v těle. Samotné vyšetření pak probíhá čtvrt hodiny až hodinu a půl. Pacient leží na vyšetřovacím lůžku na zádech, většinou oblečený, pokud oděv neobsahuje významné kovové části.

Při ventilačním vyšetření plic se látka inhaluje po dobu 10 minut a samotné zhruba půlhodinové vyšetření probíhá v podstatě okamžitě po inhalaci.

V případě močového měchýře se látka podává cévkou do močového měchýře. Po dostatečném naplnění měchýře se vsedě nebo vestoje snímá močení.

Snímky vyhodnocuje specialista v oboru radiologie nebo nukleární medicíny, který je pošle vašemu ošetřujícímu lékaři.

Jak vás vyšetření omezí

Vyšetření je snadné a nebolestivé, nepříjemné je pouze v případě, že je vám zaváděna cévka do močového měchýře. Nemusíte se na ně nijak připravovat a nemusíte být na lačno. Při některých vyšetřeních, zejména ledvin a močových cest, je třeba více pít. V těhotenství se většinou neprovádí, ale pokud je nutné, je možné ho udělat. V případě kojení je potřeba na určitou dobu (dva až tři dny) kojení přerušit.

Po vyšetření nejste nijak omezeni.

Načítám