Jak se hledá babiččin bramborák

Pražský Domov pro seniory Jižní Město jsem si pro hledání nejvymazlenějšího receptu na bramborák vybrala z prozaického důvodu – s místními rezidenty pravidelně společně vaříme, takže vím, že je plný zkušených (a mlsných) kuchařek i kuchařů. A proč zrovna bramborák? Právě ten si totiž na naše další gastroodpoledne sami „objednali“. Moje kamarádka a kolegyně Greta se nabídla, že jako obvykle celý proces nafotí, a tentokrát nejen zúčastněným na památku, ale i do našeho receptu.

Při hledání nejlepšího receptu na bramborák jsme se shodli, že až léta praxe zajistí správnou konzistenci těsta a množství česneku, mouky, majoránky i soli. A pak už ingredience nikdo neváží ani nezapisuje, takže jsem jen hořce litovala, že v našich receptech nemáme kolonku „přiměřeně“. Každopádně – až na pár detailů jsme se nakonec víceméně shodli na poměru, který vám přinášíme v receptu na bramborák. Zřejmé ale je, že podobné skvosty se nejlépe předávají naživo.

Receptů je plný internet a knihkupectví každý týden hlásí nové kuchařky, a tak možná občas zapomínáme na nejcennější zdroj ověřených recepisů – starší generace. Zkuste s blízkými zavzpomínat na staré časy během společného vaření! Uvidíte, že spolu s chuťovými se vynoří i spousta dalších milých vzpomínek.

K nápadu mě přivedla ergoterapeutka Zuzana Batovcová, která seniorům z Jižního Města s neuvěřitelnou energií mimo jiné zajišťuje kulturní a kreativní program, a já k ní do domova chodím pravidelně vařit. Původní myšlenka byla v rámci „aktivizace“ ukázat obyvatelům nová zajímavá jídla (třeba vietnamskou kachnu, tiramisu nebo rychlou kuřecí paštiku) a zapojit je do přípravy (v domově je strava samozřejmě zajištěna, takže každodenní vaření odpadá).

„Prostřednictvím kreativních a uměleckých nabídek, různých besed, her a činností vytvářím potřebnou a smysluplnou strukturu dne. Do utváření programu se snažím zapojit i samotné seniory. Rukodělné práce, vaření, pečení a ochutnávání, oslavy svátků a narozenin, pohybové aktivity, výlety, divadla a kina neuvěřitelně zvyšují procento seniorů, kteří se s obrovským zájmem aktivit zúčastňují,“ vyjmenovává Zuzka.

Během našich společných vaření jsem si uvědomila, že ten, kdo se něco učí, jsem hlavně já. Někteří klienti jsou sice nemocní nebo částečně nemohoucí, ale do příprav se vždy zapojují s až dojemným nadšením – kdy naposledy jste viděli někoho dobrovolně se přihlásit k loupání cibule? Určitě máte v okolí někoho, o koho je sice postaráno po materiální stránce, ale on by uvítal spíše větší zapojení do běžného života. Nechcete maminku obtěžovat s pečením cukroví? Možná by vám ho napekla víc než ráda!

Voláte několikrát do roka hodinového manžela, ale svého stárnoucího strýčka kutila nechcete s maličkostmi v domácnosti obtěžovat? Zapojením starších lidí můžete kolikrát prokázat službu nejen sobě, ale i jim. Není nic lepšího než vědět, že i přes nemoc a stáří můžete své rodině pořád něco dát.

Mně je nejbližší vaření a díky aktivitám v domově vím, jak moc jeho obyvatelům příjemná práce u sporáku chybí. Možná máte chuť na babiččin bramborák, ale je vám trapné si o něj říct – nechcete starou paní obtěžovat. Jen to zkuste a zeptejte se, zda by vám nepomohla, nedala recept… Uvidíte, jak se jí rozsvítí oči! I když už bývá unavená a třeba trochu nešikovná, přesto ji nebaví sedět celé dny s rukama v klíně a jen vzpomínat na voňavou minulost v kuchyni.

Ergoterapeutka Zuzana připomíná, že je dobré si uvědomit, že i staří a nemocní lidé jsou pořád individuality a neměli bychom se k nim chovat jako k vrásčitým dětem. Můžeme se od nich leccos naučit. A ruku na srdce – všechny nás to čeká. Tak nečekejte s dobrými skutky až do Vánoc a vyrazte za svou pratetou, aby vás konečně naučila své vyhlášené větrníčky...

Kdybyste mohli, jaký recept byste se chtěli naučit od své babičky?