Článek
Život bývá někdy pořádně složitý a i ti nejbližší si dokážou hodně ublížit. Někdy tak moc, že je snadné nabýt dojmu, že to je konec. Pomoci ale mohou vztahoví mediátoři, kteří mají nadhled a jsou objektivní. Proto Anna napsala mediátorce Kateřině Bělkové.
Paní mediátorko,
chtěla bych se poradit ohledně situace u nás doma, ze které jsem už nějaký čas nešťastná. Nikdy jsem nebyla vyloženě štíhlá, ale hodně jsem sportovala a na postavě to bylo znát. To se bohužel po dětech změnilo, přibrala jsem v každém těhotenství pár kilo a teď nejdou moc dolů. Manžel řekl, že se mnou bude spát teprve až zhubnu.
Hrozně mě to ranilo, snažím se moc nejíst, hýbat se aspoň v rámci možností. Na to, abych se sbalila a šla do posilovny, mi se dvěma malými dětmi nezbývá energie. Nemyslím si, že jsem líná, ale spánkový deficit také udělá své, navíc se bojím, že postavu jako před dětmi už nikdy mít nebudu.
Manžel vyžaduje teplé a bohaté večeře, jenže když vařím pro něj, nemám vůli sama chroustat mrkev. Jak z toho ven? To se se mnou rozvede, protože mám pár kilo navíc? Nebo si najde milenku? Mám strach a je mi z celé situace smutno. Navíc teď v létě, jak je vše vidět, už si ani neužiju koupaliště, protože jen koukám po ostatních maminkách a hodnotím jejich postavy.
Je něco špatně se mnou, nemám dost disciplíny, nebo je to spíš manželův problém a mám mu to vytmavit? Dlouho jsem to v sobě dusila, ale poslední dobou cítím, že pokud manželovi něco neřeknu, tak bouchnu a bude z toho pořádný konflikt. Pořád má nějaké narážky, shazuje mě před příbuznými a kamarádkami a já už toho mám plné zuby. On mi tvrdí, že je to jen sranda, prý láskyplné laškování, ale já vím, že je v každé té poznámce opravdové mínění o mně. Děkuji za jakoukoli radu.
Milá paní Anno,
děkuji vám za upřímný dopis, určitě je potřeba ocenit, že se snažíte případnému výbuchu předejít a snažíte se hledat přijatelnější cestu. Píšete, že vás zraňuje manželův přístup k vám a vaší postavě, ale je zjevné, že ani vy nejste sama se sebou spokojená. V tuto chvíli vidím jako nejzásadnější to, zda manžel vůbec ví, že vás jeho poznámky tak moc trápí.
Pokuste se s ním promluvit v klidné a příjemné atmosféře a řekněte mu, co se ve vás odehrává, jaké pocity jeho slova vyvolávají, co si přejete, co byste chtěla změnit. Nemusíte vůbec mluvit nějak složitě nebo dlouho, stačí sdělení typu: „Pokud mi říkáš věci jako…, cítím se...“ a popište co nejpřesněji, co se ve vás odehrává. Pak můžete říct, že ani vy sama nejste úplně spokojená se současným stavem a ráda byste to změnila.
Pokuste se mít i nějaký návrh, jak změny docílit, změny, které by vám mohly pomoci. A také nápady, jak by vám mohl pomoci manžel. Třeba s péčí o děti, abyste měla víc času na sebe, s nutností večeří, které mohou být teplé, ale zároveň zdravé a dietní.
O tuto pomoc jej požádejte a pak dejte i vy jemu prostor, aby vám mohl říct, jestli je v této oblasti pro něj něco důležitého, co byste měla vědět a na čem byste mohli společně pracovat. Věřím, že se vám po tomto upřímném rozhovoru oběma uleví a moc přeji, aby k tomu došlo co nejdříve.
V první řadě by ale člověk měl mít rád sám sebe a sám se sebou se cítit v harmonii. Naopak pokud má dojem, že setrvává v toxickém vztahu, je potřeba to co nejdříve řešit, zejména když v tom jsou i děti.
