Jak naučit psa chodit na vodítku? Obrňte se trpělivostí

Než začnete pejska učit chodit na vodítku, měl by být už zvyklý na obojek, s čímž většinou začínají už zodpovědní chovatelé. Vše se potom odvíjí od věku, ve kterém s návykem začínáte.

„Pokud je to krátce po přivezení štěňátka do nového domova, musíte na to jít citlivě,“ upozorňuje kynoložka Iveta Skalická. Postupně, jak štěně roste, se mění i přístup k celému výcviku, kdy už trváte na upevnění respektu psa vůči vám. „Je rovněž nutné rozlišovat, kdy se štěně vlastně tahu vodítkem bojí, a proto nechce z místa, a kdy se naopak snaží vzepřít už jen ze své přirozenosti. V tom případě je na místě důslednost: pes by měl vždy poslouchat vás a ne vy jeho,“ vysvětluje. Pro začátek se tedy obrňte trpělivostí.

Zpočátku by mělo jít o velmi krátké fáze, které lze provádět i při prvních procházkách, na zahradě, na louce, v parku. „Tam, kde s vámi štěně ještě chodí zcela volně, na chvíli připněte vodítko, převeďte situaci do hry – i formou přivolávání včetně odměny pamlskem či krátkým pomazlením,“ radí kynoložka. Po procvičení vodítko odepněte a celé během procházky několikrát zopakujte.

Buďte vlídní, trpěliví, ale dejte jasně najevo, že vodítko není hračka a nemělo by se okusovat nebo tahat, podobně jako vaše ruce či oblečení. Odvádějte psíkovu pozornost k sobě, vezměte si ven hračku a pohrajte si s ním. Jde o to, aby se na vodítku cítil dobře a spokojeně. Když mu ho ale nasazujete, počkejte vždy, až se pes uklidní a přestane skákat.

Vodítko by nemělo sloužit jako prostředek škubání, ale spíše jako potvrzení neviditelného pouta, které mezi vámi a psíkem je. To znamená, že byste se měli naučit na sebe psa navázat i bez vodítka (pamlskem, pochvalou) a to pak používat spíše pro jistotu. „Ideální výcvik tedy končí tak, že pes se chová stejně na vodítku i na volno,“ říká Iveta Skalická. Vodítko má pes vnímat pouze jako součást výstroje, ne jako trest. „Naopak by mělo do budoucna vyvolat v psu radost z toho, že se půjde na procházku,“ vysvětluje.

Napnuté vodítko je velkým nešvarem nejen proto, že vás z neustálého tahu bude brzy bolet ruka, ale pes na napnutém vodítku je vždy suverénnější než na povoleném, nevěnuje vám dostatečnou pozornost, více hlídá okolí. „Zvlášť u dominantnějších psů to může vyústit v nepříjemnou situaci – například i v napadení psa či člověka v jeho blízkosti,“ říká Iveta Skalická.

Petra Chramostová, chovatelka francouzských buldočků z chovatelské stanice Pet-Pet Bull v Křešicích, v tomto ohledu před navíjecím vodítkem upřednostňuje to klasické. „Navíjecí vodítko je stále natažené, tudíž má pes stále tendenci tahat,“ vysvětluje. Pes je lépe ovladatelný na klasickém vodítku.

Vždy, když se vodítko napne, dejte psovi jemným tahem směrem k sobě najevo, že takhle to dál nejde, a řekněte: „Pomalu!“ (nebo jiný vhodný povel). Můžete i zastavit. Následně psíka pochvalte. Ten si tak spojí pocit povoleného vodítka s pochvalou a časem mu dojde, že je to mnohem příjemnější než se dusit taháním.

Opačný případ je, když se psovi nechce chodit, protože je paličatý. Netahejte ho za sebou jako kačera, ale vezměte ho do náruče, kousek poponeste a potom to zkuste znovu. Klidně ho v náruči neste celou procházku a postavte ho na zem jen na chvíli. Když se pěkně rozejde, nešetřete pochvalou ani pamlsky.

Co dalšího patří k základům, které byste štěněti měli vštěpovat?