Článek
Martina má dvě děti a přiznává, že někdy končí vyhrocené domácí situace naplácáním. „Jsou chvíle, kdy mi ujedou nervy, ale potom mě to vždy mrzí,“ říká Martina.
Sama přitom v dětství dostávala nařezáno často. „Můj táta nešel pro ránu daleko, fackoval mě běžně, o ničem se nemluvilo a rovnou se mlátilo,“ popisuje s tím, že byla rozhodnutá děti nikdy nebít. „Proto se teď snažím trestat děti jinak než fyzicky. Zákaz sladkého, televize, návštěv u kamarádů. A co hodně působí, jsou otravné promluvy do duše, to moje děti nesnášejí a zabírá to,“ říká Martina.
Násilí je ponižující
Zapátrejte v paměti, také si pamatujete nějakou facku od rodičů, která podle vás byla nespravedlivá nebo prostě strašně bolela? A teď si odpovězte, chcete, aby podobnou vzpomínku mělo v dospělosti i vaše dítě? Hlášky typu škoda rány, která padne vedle, hoďte do pomyslného koše. Zkuste vychovávat bez bití.
„Velký nářez nebo facka mohou být pro dítě nejen bolestivé, ale také ponižující. Navíc pokud takový trest rodiče používají běžně, učí se to dítě od nich. Vezme si z toho, že řešit problém násilím je v pořádku, že silnější má navrch, a potom bije třeba spolužáky,“ míní dětský psycholog Jan Kulhánek z ambulance Psychoterapie Anděl. Víte, že dítě, které žije v rodině, kde je někdo týrán, může být také tyranem?
Podle odborníků je první volbou, jak dosáhnout respektování pravidel, vzájemná dohoda. Zkusili jste to u vás doma?Foto: Thinkstock
Tipy, jak (ne)trestat
Jděte na to opačně– Je to sice běh na dlouhou trať a vůbec vám to nezaručuje, že z vašeho dítěte bude anděl, ale zkuste na to jít opačně. Místo kritiky za to, co dítě provedlo, ho častěji chvalte za to, co se mu vydařilo. „Je to pozitivní způsob ovlivnění dítěte,“ míní Jan Kulhánek.
Dejte mu na výběr– Pokud dítě dokola zlobí a nedá si říct, dejte mu na výběr ze dvou možností. Buď budeš pořád dokola rozhazovat puzzle po bytě a hra skončí, nebo toho necháš a budeme normálně pokračovat. Vyplňte to, co si dítě vybralo.
Zakazujte– Někdy na dítě nic jiného než odebrání hračky, zákaz počítače nebo stopka pro noční vycházky u puberťáků, prostě neplatí. Držte se ale zpátky, sice vás potomek pěkně naštval a má možná opravdu velký průšvih, nemá ale smysl zakázat mu šmahem všechno kromě učení a dýchání.
„Rodiče by také měli potomkovi oznámit, jak dlouho zákaz potrvá a za jakých podmínek skončí, prostě stanovit nějakou srozumitelnou hranici trestu,“ říká Jan Kulhánek. Nesmíte ale „vyměknout“ a hračku za hodinu vrátit, jinak se trest míjí účinkem.
U starších dětí mnohdy nezabere nic jiného než zákaz oblíbené činnosti, třeba používání počítačeFoto: Thinkstock
Povolejte pomocníky– Zní to sice zvláštně, ale u velmi malých dětí to možná zabere. Místo abyste za neuklizený pokojíček plácali přes zadek, zkuste povolat pomocníky, s kterými si dětská fantazie pohraje.
Skřítek Pořádníček, co hlídá úklid, nebo třeba Zubníček, který kontroluje čištění zubů, zmůže kolikrát víc než fyzický trest, který nakonec vás mrzí víc než dítě. „Potom už stačí jen naznačit a děti letí uklízet,“ mluví Jan Kulhánek z vlastní zkušenosti.
Vyzkoušejte společnou dohodu
Naproti tomu dětská psycholožka Markéta Klingerová v trestání, ať už fyzické nebo jiné, nevěří. „Máme jasnou představu, že dítě má něco nějak dělat, nebo něco nedělat, a když naši představu neplní, začneme ho trestat. Přitom dítě často buď jen nerozumí smyslu toho, co se od něj chce, nebo se od něj chce víc, než čeho je v dané chvíli schopno, i když dospělý je přesvědčen, že kdyby chtělo…," míní Markéta Klingerová.
Dítě je podle ní osobnost se stejnou hodnotou, jako je ta dospělého. „Kde se v nás bere přesvědčení, že máme právo dítě trestat?“ vysvětluje svůj postoj Markéta Klingerová.
Podle ní je řešením dohoda s dítětem. „Domluvit se, co kdo potřebuje a jak docílit, aby byly všechny strany spokojené – ne mu oznámit bude to takto a pokud ne, přijde trest,“ popisuje Markéta Klingerová.
Používáte při výchově fyzické tresty? Zkuste to jinak, pro dítě to nebude ponižující.
