Jak podpořit onkologicky nemocného pacienta?

V období těžké nemoci někoho z vašich nejbližších je nejdůležitější se nezhroutit a zůstat silní. V návalu emocí totiž můžete začít dělat typické chyby, které – byť v dobré víře, že nemocnému pomáháte – by mu mohly naopak celý proces jen ztížit. Zjišťovali jsme, jak se k nemocnému člověku (ne)chovat.

„Sdělení onkologické diagnózy vždycky pro pacienta znamená zásadní zlom v jeho životě, a nejenom v životě pacienta, ale i celé rodiny. Většina pacientů na slova nádor, tumor, rakovina reaguje velkou úzkostí, někdy se objeví agresivní reakce, nevěří té diagnóze, myslí si, že jsme se spletli. Život celé rodiny se tím od základů změní,“ uvádí MUDr. Markéta Černovská z Pneumologické kliniky 1. LF UK a Thomayerovy nemocnice v Praze.

Abyste mohli podpořit druhého, je třeba se vypořádat s vlastními emocemi. A také se svým strachem. (Někteří lidé mají strach i ze zubaře.) Mějte na paměti to, že v dnešní době je medicína na takové úrovni, že se velké procento lidí z nemoci „vyléčí“. Někteří pacienti skutečně zcela, jiní dokážou vést kvalitní život i mnoho let. Objevují se a i jsou uváděny do praxe nové léky. Proto nepropadejte automaticky skepsi a pocitu beznaděje.

Léčba je ale každopádně pro pacienta vždy fyzicky i psychicky náročná. Pokud to jen trochu jde, nepouštějte do výkřiků typu „bojuj“, „buď optimistický“ nebo „mysli pozitivně“, takové rady jsou, podle klinického psychologa Borise Štěpanoviče, jen odrazem vašich vlastních pochybností:

„Povzbuzování tímto stylem vyvolává u pacienta spíše pocit nedostatečnosti, že naše očekávání nedokáže naplnit. Pro mnohé je naopak velmi osvobozující mluvit o svých vlastních obavách a úzkostech. Proto je důležité ubezpečit druhého o tom, že jsme plně k dispozici pro sdílení všeho, co přichází, má naši podporu a jsme schopni a ochotni mu dodávat naději.“

Myslíte si, že pomůže „jen poslouchat“? Pokud o to dotyčný stojí, pak rozhodně. Navíc to pro vás nic snadného nebude. I když se vám možná nemocný svěří s něčím hodně tíživým, ať jde o jeho zdravotní stav, finanční situaci nebo třeba děti, nechte ho vyslovit své pocity. Nesuďte, rozhodně nebagatelizujte situaci, a pouze poslouchejte. Pacienti obvykle procházejí stavem negace, vzteku, smutku a smíření se s diagnózou.

S nasloucháním se pojí i další bod: nesnažte se za každou cenu radit a poučovat. A rozhodně se nepouštějte do laických rad ohledně jeho léčby. 

„Můžete nabídnout fyzickou a praktickou pomoc od pohlídání dětí, zabezpečení odvozu k lékaři po obstarání nákupů či jiných pochůzek. Psychicky můžete podpořit a projevit pochopení například tak, že pacienta, který se rozhodl důvěřovat lékařům a své léčbě, nezahrnujte a nezatěžujte jinými alternativními přístupy. Tyto ve snaze být nápomocní nemáme mnohdy ani řádně ověřeny, a tak jenom vnášíme do rozhodnutí druhého pochybnosti,“ vysvětluje psycholog Boris Štěpanovič.

Vaše přítomnost, zájem a čas je ta nejlepší pomoc, jakou můžete onkologicky nemocnému člověku dát. Doprovázejte ho k lékaři, zajímejte se o průběh léčby, vyptávejte se lékařů, navštěvujte ho, a hlavně se ho snažte odpoutat od negativních myšlenek. Ale ani v tomto bodě, jak se říká „netlačte na pilu“. Je pořád ten samý člověk, jako byl před nemocí. Na to je třeba myslet. Pokud tedy chce být někdy sám, respektujte i toto přání. Rozhodně mu však nepřestaňte říkat a dávat najevo, že ho máte rádi.

Přestože se ne všichni v rodině možná shodnete na tom, jak se s nemocí svého blízkého správně vypořádat, myslete vždy hlavně na něj a přizpůsobte se. Hádky v rodině situaci rozhodně nezlepší pro nikoho. Vždy myslete na to, že primární je udělat pro pacienta co možná nejpohodovější prostředí a snažte se nacházet kompromisy, aby doma nebyla zbytečně hustá atmosféra.

Zrovna tak je důležité myslet také na své zdraví. Snažte se odpočívat a dostatečně spát, jezte zdravě a hýbejte se, abyste měli pořád dost sil na to podporovat potřebného. Když budete v nepohodě ještě vy, sotva budete moct energii předávat dál.

Víte, které druhy rakoviny nejvíce hrozí ženám?