Jak (ne)reagovat na špatné známky dětí

Máte-li doma premianta, dítko, které přinese domů maximálně dvojku, je pro vás tenhle článek ztráta času. Jestli ale se známkami bojujete a žákovská vaší ratolesti se hemží čtyřkami a pětkami, mohl by vám pomoct. Tady je totiž návod, jak na špatné studijní výsledky dítěte (ne)reagovat.

Máte chuť dítě přetrhnout, klidný tón hlasu se vám ztratil v nenávratnu, propadáte zoufalství a beznaději. Přesto, i když máte nervy na pochodu, se udržte a tohle prostě nedělejte.

Žádné „ty jsi blbec“, „prostě nic neumíš“, „nikdy nic nedokážeš“, „skončíš u lopaty“ a podobně. Známky sice mají určitou vypovídací hodnotu, ale nejsou vševědoucí. Za špatnými výsledky se může schovávat daleko víc věcí než jen nedostatek intelektu či lenost. Vždyť historie je plná geniálních a úspěšných lidí, kterým to ve škole moc nešlo. Když budete dítě shazovat, jen mu situaci zhoršíte. Snižujete mu tím sebevědomí, kterého dost možná nemá na rozdávání. A člověk, který si nevěří, něco dokáže opravdu jen těžko.

Proboha, Kubovi matematika vždycky šla! Proč Pepíček odvedle dostal jedničku a ty pětku? Kdybys byl pilný jako Maruška od sousedů, určitě bys takové známky nenosil. Opět špatně, protože srovnávání je jen jiná forma shazování. Sice dítěti vyloženě neříkáte, že je hloupé a neschopné, ale dáváte mu jasně najevo, že kdekdo je chytřejší a šikovnější.

Když dáte dítěti na zadek, možná ulevíte nervům a upustíte páru, ale vysíláte ten nejhorší signál: špatné známky se mi nelíbí, nevím, co s nimi, tak ti aspoň nasekám. Využíváte pozice síly, přitom výprask ještě nikdy nikomu k lepším výkonům nepomohl. Násilí není řešení a často plodí další násilí. Bité dítě se nemůže bránit, nemůže se rodiči (zatím) postavit, ale hromadí se v něm zlost a vztek. A to buď způsobuje ještě větší stres, který vede k nesoustředěnosti, roztěkanosti a pocitům zmaru, anebo je jen otázka času, kdy si najde někoho, na kom se bude moci vybít zase ono. Možná to bude mladší spolužák nebo sousedovic koťátko, ale někdo to prostě odnese!

Ještě jedna pětka a končíš s fotbalem. Jestli si to do měsíce neopravíš, máš půl roku zaracha. Tyhle návrhy na tresty z vás mohou vyletět rychleji, než si je stačíte promyslet. Nakonec na ně buď brzy zapomenete, nebo zjistíte, že je nejste schopni dodržet, a v tu chvíli se z nich stanou plané výhrůžky. Ztrácejí jakýkoli smysl, kýžený efekt se nedostaví a vy ztrácíte autoritu. Dítě má možná špatné známky, ale hloupé určitě není a tohle si spočítat dokáže.

I když je to těžké, v boji za lepšími známkami pomáhají úplně jiné věci. Snažte se nekřičet, nevyhrožovat, nemlátit učebnicemi o stůl, nenadávat. Klidně jděte chvíli ven nebo do jiné místnosti a vydýchejte se. A pak začněte pátrat po příčině.

Jak na nepříjemné pocity? Dýchejte a stimulujte bloudivý nerv!

Proč to dítěti ve škole moc nejde? Nechápe látku, je na něj výuka příliš rychlá nebo jde spíš o trable s disciplínou a prokrastinací (neodevzdávání úkolů, nepozornost ve škole, neochota se učit na písemky a podobně)? Mluvte s potomkem a klidně i s učiteli, ať zjistíte, v čem je zakopaný pes.

V prvním případě lze dítěti velmi snadno nabídnout pomoc: můžete se s ním učit (pokud danou látku zvládáte) nebo mu sehnat doučování. I většina učitelů ráda pomůže, když je požádáte o pomoc. Obzvlášť po loňském roce a on-line výuce chápou, že návrat do normálu může být pro někoho obtížný.

V druhém případě jde o to, jak dítě přimět k zodpovědnosti. Leckdy si stačí vysvětlit, proč je důležité mít alespoň trochu slušné známky, nastavit nějaký režim a jeho dodržování stanovit jako podmínku pro jiné aktivity (ven s kamarády půjdeš, až budeš mít hotové úkoly). I tady se vyplatí komunikovat se školou, abyste věděli, jaké povinnosti dítě má, a mohli jste ho zpočátku kontrolovat.

A především nikdy nezapomínejte, že pěkné známky opravdu nejsou všechno a nikomu nezajistí ani úspěch, ani štěstí v dospělém životě. Tohle jsou slavní, kteří měli trable ve škole. Které zlatíčko překvapí?