Jak nás covid změnil? Tohohle jste si možná ani nevšimli

Neznámá nákaza se nekontrolovaně šíří světem. Lockdowny, zahlcené nemocnice, zavřené školy, noční zákazy vycházení, zákazy sdružování, umrtvený veškerý společenský a kulturní život. Slušný scénář pro klasický hollywoodský biják? Ne, to je realita posledních dvou let. „Co se zdálo nemožné, najednou možné je. Nikdo si nikdy nedokázal představit, že děti budou sedět u počítačů místo ve škole a že všichni budeme nosit roušky,“ popisuje životní kouč Aleš Kalina.

Svět se prostě otočil o 180 stupňů. „Pamatuji si, jak jsem v době předcovidové odháněla od počítače našeho jedenáctiletého syna, a o pár měsíců později jsem ho k němu naopak naháněla. A to asi mluví za všechno,“ říká životní koučka Lenka Procházka.

Tyhle dva roky prostě změnily každého, jednotlivce i celou společnost.

Možná jste si na ni stále nezvykli, i tak se ale ochrana nosu a úst stala součástí vaší každodenní výbavy. Jen si přiznejte, co se vám honí hlavou, když ráno odcházíte do práce? „Klíče, mobil, peněženka, rouška. Dobrý, mám všechno.“

Představa, že ji zapomenete, skoro až děsí. Nejspíš je máte pro jistotu tak nějak všude: v kabelce, v kapse bundy, v autě, doma na botníku, v kapse kalhot… Prostě když je potřeba, někam sáhnete a máte ji, podobně jako třeba papírové kapesníky.

Asi nejvíc narušila nákaza životy dětí. Jen si všimněte, jak se rozšířila slovní zásoba i těm nejmenším. I prvňáčci dnes bez mrknutí oka používají výrazy jako karanténa, negativní, pozitivní, antigenní. Slova, která by jim za normálních okolností měla znít exoticky, jsou pro ně stejně přirozená jako lízátko, omalovánky či večerníček.

Testování je pro ně stejná rutina jako ranní čištění zubů, ve třídách to vypadá jako na kroužku malých chemiků. S testovacími pipetami děti zacházejí stejně obratně jako s pastelkami.

A když plánujete nějakou rodinnou aktivitu – výlet, kino, oběd v restauraci, rezignovaně se vás ptají: a pustí nás tam? A co je nejhorší, vy jim možná věcným tónem vysvětlíte, že teď zrovna ano, nebo teď zrovna ne. Děsivé, nemyslíte?

I veškeré společenské styky se změnily. Lidé si v podstatě na potkání hlásí informace o stavu své vakcinace, případně proč se nenaočkují, kdo má za sebou covid nebo kdo byl kdy na testu, a pyšní se negativním výsledkem. Kontakt s lidmi totiž dostal punc jisté nebezpečnosti, rizika. Ale přijít o něj nechceme, člověk je tvor společenský.

Velmi těžká je tato doba pro seniory. Na ty osamělost dolehla možná nejvíc. Jejich děti a vnoučata je navštěvovat buď nemohla (zákazy cest mezi okresy, zákazy návštěv v nemocnicích a zařízeních sociální péče...), nebo za nimi, byť v dobré víře a snaze uchránit je před nemocí, raději nechodila. Průzkumy ukazují, že mnoho starých lidí propadá čím dál větší beznaději.

Jestli se upínáte k tomu, že se svět brzy vrátí do stavu před dvěma lety, nejspíš vás zklameme. S nákazou si asi poradíme, ale s pochroumanou psychikou je to těžší. „Ten tlak na nervový systém je obrovský. Ale následky se projeví až v době, kdy se vše začne uklidňovat. Jedná se o známý posttraumatický stresový syndrom, se kterým se budeme muset jednoho dne vyrovnat. Jeho nejčastějšími důsledky jsou deprese, nespavost, úzkostné stavy, pocity vyhoření a somatizace toho všeho,“ tvrdí Lenka Procházka. To znamená, že se vám vinou špatné psychiky rozvine v těle nějaká nemoc, například lupenka nebo žaludeční vředy.

Probouzíte se uprostřed noci a nemůžete usnout? Poradíme. 

Bude někdy svět stejný jako před pandemií? „Ne, nebude takový, jaký byl před dvěma roky. Ale o tom je vlastně život. Pokud zvládneme tyto situace, přijdou jiné. Musíme se naučit navyšovat své vlastní schopnosti a odolnost, spravovat své emoce, zvládat svou psychiku a stres,“ tvrdí Aleš Kalina.

Covid skutečně zasáhl do všech oblastí lidského života, tedy i do oblasti lásky. Tohle jsou slavní snoubenci, kterým koronavirus překazil plány.