Článek
Můj seznam neobsahuje klasickou touhu po změně běžné průměrné bělošky. Nemám v něm údaje o omezování kouření či pití alkoholu ani netoužím shodit pár kilo a najít chlapa svých snů (o jeho existenci už nemám žádné iluze). Má předsevzetí odrážejí takřka nesplnitelné osobní vize zoufalé matky a týkají se veskrze pouze dětí a jejich štěstí.
Můj seznam předsevzetí tedy vypadá takto:
- 1. Už nikdy nebudu na děti křičet.
- 2. Naučím děti spát do devíti hodin.
- 3. Naučím děti, aby mě budily čerstvou kávou a upečeným croissantem.
- 4. Naučím děti psát výhradně jen na papír.
- 5. Když to nepůjde, vzpomenu si na předsevzetí číslo jedna a zdvojnásobím denní dávku alkoholu.
- 6. Až najdu číslo jedna s rukama v záchodě, vzpomenu si opět na předsevzetí na vrcholu tohoto seznamu.
- 7. Budu kupovat jen vodové barvy, případně koupím lepší prostředek na odstranění skvrn.
- 8.Přestanu hledat děti.
- 9. Začnu zamykat vchodové dveře.
- 10. Budu myslet pozitivně. Čím větší sádra na dětské noze, tím větší obrázek se tam dá namalovat.
S tímto výčtem pravidel chci vstoupit do nového roku. Nebudu nijak striktně trvat na tom, abych ho splnila celý, ale postačí mi, když se zasměji pokaždé, kdy si to po sobě přečtu. Moje předsevzetí číslo jedna je snem asi každé matky, všechna ostatní jsou nadnesená. Jak ale všechny víme, tak nervy máme jenom jedny a občas je potřeba zvýšit hlas. Mohly bychom tedy jako jedenácté předsevzetí zakomponovat bod, ve kterém si odpustíme všechny předešlé situace, kdy jsme ona jiná předsevzetí porušily, čímž celý systém zneutralizujeme.
Do nového roku si asi ze všeho nejvíc přeji, aby mé děti byly zdravé, šťastné a spokojené. Pokud k tomu potřebují pomalovat zeď v pokoji, tak ať ji klidně pomalují. Pokud k tomu potřebují vstávat v šest hodin ráno, tak ať mě klidně vzbudí (a já je možná neseřvu). Nejsem úzkostlivá matka, a pro mě jsou mé děti stále středobodem vesmíru. A to se jen tak nezmění.
Přeji hezký nový rok i vám čtenářkám a vašim dětem.
