Článek
Veškeré idealizování si partnera bylo ještě nedávno pokládáno za spolehlivou cestu k velkému zklamání a rozchodu. Jenže se ukazuje, že v určité míře je to prospěšné a lidé jsou díky tomu ve vztahu šťastnější. Ale pozor, nejde o slepé obdivování a klamání sebe sama.
Fakta mluví jasně
Tímto tématem se zabývala americká studie, která odstartovala v roce 2011 a do níž se zapojilo 222 manželských párů. Každý pár musel po dobu tří let každých šest měsíců vyplnit dotazník týkající se jich samotných i jejich protějšku.
Otázky měly trojí zaměření. V prvé řadě lidé popisovali, jaké kvality by jejich partner podle nich měl mít, pak jaké z nich skutečně má, a nakonec, které z daných „super“ vlastností mají oni sami. Vědci z jejich odpovědí vyčetli, kdo má o svém partnerovi idealistické představy a kdo k němu přistupuje spíš realisticky.
Výsledek byl překvapující. Páry, kde se partneři pokládali za perfektní, měli šťastnější manželství než ti, kteří k sobě byli výrazně kritičtější. Navíc páry, kde se vzájemně tak trochu idealizovali, byly imunní vůči poklesu štěstí a zamilovanosti, která je pro většinu lidí žijících v dlouhodobém vztahu typická.
Je to logické
Podle vztahových odborníků je to ale v podstatě pochopitelné. Pokud o někom smýšlíte dobře, jste na něj logicky milejší, jste ochotnější mu odpustit případné prohřešky, jste méně kritičtí a máte chuť toho druhého podpořit, když je potřeba.
A vlastně se vzájemně motivujete k tomu, abyste se k sobě chovali dobře. „Vaše víra, že je váš muž skvělý, ho svým způsobem popohání k tomu, aby takový opravdu byl,“ upřesňuje britská sexpertka Tracey Cox. A když vy věříte jemu, on bude věřit vám, takže jde o oboustranný proces.
A navíc, pokud máte pocit, že jste si vážně dobře vybrali, že je váš partner pro vás výhrou, umožňuje vám to dobře smýšlet o vás samotných. Jste na sebe jednoduše pyšní, protože cítíte, že tohle se vám povedlo. A protože emoce jsou nakažlivé, je celková atmosféra ve vztahu výrazně příjemnější a pohodovější.
Zdravá míra
Nejde ale samozřejmě o to zavírat oči před partnerovými chybami, ignorovat je a slepě si ho zbožšťovat a pokládat ho za dokonalého. „Neznamená to říct, že je perfektní. Nikdo přece není dokonalý. Je tam důležitý dodatek ,pro mě´, tedy, že je váš partner ideálním mužem pro vás,“ vysvětluje Tracey Cox. Tím totiž říkáte, že i váš protějšek má určité nedostatky, ale vám nevadí, vy s nimi žít dokážete a na vaší lásce to nic nemění.
Prostě se zaměřujete spíš na jeho klady, myslíte pozitivně. „Hledat klady místo negativ je určitě dobré, zároveň je ale důležité mít ujasněné vlastní hodnoty a priority týkající se vztahu a partnerství, jaké vlastnosti jsou pro vás u partnera opravdu ty top,“ říká koučka partnerských vztahů a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.
Jsou jednoduše věci, přes které nejede vlak. Pokud má partner nedostatky v oblastech, které jsou pro vás stěžejní, žádné zaměřování se na klady vám nepomůže. Pokud je váš vztah nefunkční, také na tuhle metodu zapomeňte. Ta je určena lidem, kteří se k sobě hodí, jsou vztahově kompatibilní a nemají zásadní rozpory.
„Jak zní jedno přísloví, z tulipánu kopretinu neuděláš. A tak nemůžete po tom druhém chtít, aby změnil své kořenové nastavení. A vy v těch oblastech zase nemůžete dělat kompromisy, dřív nebo později se budete cítit nešťastně,“ dodává Lenka Černá.
Tak co? Jak vy přistupujete k partnerovi? Kriticky, nebo hledáte klady?