Sousedka mi odloudila manžela

Moje manželství bylo takové standardní, klidné, bez zbytečných bouřek a hádek okolo. Když jsme měli s manželem Danem problém, za zavřenými dveřmi jsme ho vyřešili, aby děti byly mimo dění toho nehezkého. Za tohle jsem si ho vážila. Mluvím v minulém čase proto, že se přes náš dům přehnal černý mrak.

Starší páreček ze sousedství prodal svůj dům a přestěhoval se kamsi poblíž své dcery, aby jí mohli pomáhat s hlídáním vnoučat. Měla jsem je docela ráda, radost jsem z toho neměla. Když dům koupili noví majitelé, pochopitelně jsem zahořela zvědavostí, koho vedle nás vítr zavál. Muž, který přebíhal z auta do domu a obráceně, na mě moc dojem neudělal. Asi pětatřicet let, jaksi neupravený, vytahaná flanelová košile taktéž nebyla mým šálkem čaje.

Třeba ale bude sympaťák, myslela jsem si. V tom se odkudsi vynořila jeho drahá polovička - vysoká štíhlá blondýnka s velkým poprsím, opálená, upravená, koketně rozesmátá na celé kolo. Kombinace Pamely Anderson a naší Lucky Borhyové. Noční můra každé vdané ženy. Podívala jsem se na sebe, a co si budeme povídat, dvě děti jsou na postavě znát, prsa každopádně nejsou to, co bývala, do solárka nechodím, jelikož na to nemám čas, o posilovně ani nemluvím.

Možná jste také někdy zažily ten pocit, kdy jen doufáte, že věrnost mezi vámi a manželem zůstane zachovaná, a on jakoby přejde všechny svody, které se mu nabízejí. Byla jsem jako ostříž, a to mě ubíjelo. Nechtěla jsem dělat zbytečné problémy, proto jsem se tvářila jakoby nic. Házet na sousedy vřelé pohledy mi sice dělalo problémy, ale co naplat. Občas jsme k nim zašli na kafe, popovídat si. Manžel nevypadal, že by ho Marcela nějak brala. Choval se normálně.

Za pár měsíců jsem si ale připadala jako ve sci-fi filmu. Klasická situace z románu, akorát v opačném provedení, než jak to znám. Odpadla nám firemní porada, přišla jsem domů o dvě hodiny dřív. I když měl manžel auto v garáži, v domě nebyl, klíče však visely v zámku. To přijde divné každému. Hledala jsem ho. Volala. Nic. Vyšla jsem na zahradu a zaslechla sténající zvuky od sousedů. Vůbec nevím, co mě nutilo jít dál a dál, otevřít hlavní dveře a následovat zvuk. Jakoby mé podvědomí tušilo, že mě vede „správně".

Pootevřené dveře ložnice udělaly jasno. V posteli se vášnivě milovala Marcela s Danem. Nebyla jsem schopná ničeho. Potichu jsem vycouvala a vrátila se domů místo toho, abych udělala scénu. Když se později vrátil, dělal, že je ušpiněný. Prý Marcele nešlo nastartovat auto, tak jí šel pomoci. Taková nehorázná lež! Uplynuly dva měsíce a já stále přemýšlím, co bude dál. Přece jen spolu máme dvě děti mladšího věku. Bojím se, jak by přijaly rozvod.

Na Danovi není absolutně nic znát, ani já jako jeho manželka bych nepoznala, že má milenku, kdybych to celé neviděla na vlastní oči. Je vidět, že umí skvěle předstírat. Možná že i naše manželství je jedna veliká kamufláž, třeba mě nikdy nemiloval tak jako já jeho. Teď ale hlavně musím vymyslet, co bude nejlepší pro děti, pro mě, pro budoucnost nás všech. Poradí mi někdo?