Jak loupežník Batěk kvůli synkovi vyměkl

Nad údolím řeky Vltavy čněla sedmdesátimetrová skála a na ní hrad. Vážně to vypadalo jako tajemné orlí hnízdo. Jak ale hrad vznikl? A kdo a proč ho vystavěl?

Běželo třinácté století a všude okolo se v hustých lesích schovávali nebezpeční zločinci. Lupiči a vrazi. Nemytí, neholení a tedy jistě i značně zapáchající. Lidé, kterým šlo jenom o to, aby získali peníze, a bylo jim jedno jak. Pochopitelně bez toho, aby museli pracovat. Přepadávali každého, kdo tudy musel jít nebo jet. Vážně s nimi nebyla žádná legrace.

Šlechta se jich musela rovněž obávat, nejen lid poddaný. Oni si troufli na každého a hned podřezávali nebo sekerami hlavy roztínali.

V jejich čele stál nějaký Batěk. Lupič nejkrutější ze všech. Ale zároveň dost inteligentní na to, aby dokázal vymýšlet plány přepadení i ústupů z boje. Na to, aby dával budovat perfektní úkryty ve skalách nebo třeba v dutinách či v korunách staletých stromů.

Nikdo je nebyl schopen dopadnout. I když přijelo vojsko, nešlo to. Lupiči se ztratili v lese a nebylo po nich vidu ani slechu. Kníže se zbrojnoši proti nim několikrát vyrazil, ale marnost nad marnost. Lupiči jich pár pobili a potom se hbitě ztratili.

Měl ale ten Batěk jednu slabost. A ta byla hodně veliká. Pochopitelně! Žila s ním v těch lesích mladá a krásná žena. Miloval ji skoro nade vše. Měl tam také jejich společného syna a k tomu planul láskou možná ještě větší. Na ženu ale zaútočila nemoc. A byla to nemoc, která s ní neměla slitování. V lesních vlhkých podmínkách plných zimy jí nikdo nepomohl a ona zemřela.

Batěk si zoufal. Co jemu je teď do života, když ona mu zemřela? S nikým se nebavil, toulal se lesy. Dokonce se sám zraňoval, jak procházel těmi nejhustšími houštinami. Všechno mu bylo jedno.

Přece si ale dokázal uvědomovat, že je tu ještě jeho kluk. Sehnal mu chůvu: „Musíš se o něj starat jako o svého vlastního. Ba líp než o vlastního. Dobře ti za to zaplatím. Ale když se mu něco zlého přihodí, podříznu tě jako kůzle. Hlavně pozor na šelmy a na orly! Na orly zvlášť!”

Jednou přilétl obrovský orel. Chůva spala. Vzal dítě a odnesl ho kamsi... Kam, to věděl jenom on sám. Když se chůva probrala, utekla v hrůze z toho, jak ji strašlivý loupežník potrestá. Pro sebe si Batěk v lese vystavěl chatu, nebo spíš dřevěný srub to byl. A teď se sem vrátil. Nikde nikdo. Ani chůva, ani dítě. Dupal, plival, nadával a řval. Pěstmi a pak i hlavou mlátil do kmenu silného dubu.

Přiběhli jeho muži, ale skoro se ho báli, tak moc šílel. Pak mu slibovali, že tu ženskou a jeho syna najdou. „Jestli ho unesla, tak ji zamordujeme. A jestli mu dokonce ublížila, tak ji k smrti umučíme!” Běhali po lese, pátrali, pokoušeli se najít stopy nebo zaslechnout dětský pláč.

Snesla se noc a všichni ti nebezpeční muži s pochodněmi v rukou prohledávali každé křovisko, každou průrvu ve skále. Po půlnoci už nemohli. Svalili se únavou tam, kde zrovna byli, a spali, jako když je do vody hodí.

Jeden ještě vydržel a vylezl dost vysoko na skálu, aby se z ní hned, jak se rozbřeskne, mohl rozhlédnout. Ne až na vrchol. A právě z toho vrcholu ráno uslyšel dětský pláč. Vydal se tam, lezl po příkré skalní zdi. Nelitoval námahy ani toho, že si zlámal nehty, že měl celé ruce od krve. Nahoře bylo orlí hnízdo. V něm sedm malých orlů, ještě mláďat, měli uprostřed Baťkova syna a svými těly ho zahřívali.

Mladý loupežník orlíky nezabil. Vždyť ani oni neublížili dítěti. Vzal kluka, opatrně s ním sešplhal ze skály a radostně ho přinesl vůdci své tlupy. Dostal za to od něj nádherný zlatý řetěz.

Batěk jásal. Objímal, hladil a líbal svého klučíka. Potom zůstával doma. Nikam nechodil, hlídal syna. Jednou už se cítil hloupě a tak si svolal všechny své bandity: „Kamarádi, já už vám vůdce dělat nemůžu. Nechám toho. Zvolte si teda vůdcem někoho jiného. Já zkusím žít poctivě a v bázni Boží.”

Odmítli se ho vzdát. Rozhodli se, že na vrcholu skály, na místě orlího hnízda postaví hrad a tam spolu budou žít poctivě všichni. Tak se i stalo. Hrad vyrostl a Batěk se stal jeho pánem. Místní kníže z toho měl radost. Už se tu nikdo nebude muset bát lupičů a vrahů. A tak Baťkovi věnoval celé okolí hradu, aby měl kde hospodařit.

Díky orlovi a jeho mladým se povedlo zbavit kraj bezpráví a strachu a díky moudrému knížeti se takový i uchoval.