Článek
Když se jich zeptáte, kdy si naposled nechali změřit tlak a zkontrolovat oči, uslyšíte nejspíš něco jako: „Kdepak, doktoři! Jak si s nimi člověk jednou začne, je s ním amen!“ Nebo taky: „Pokud dojdu po svých do ordinace, tak co bych tam vlastně dělala?“ Vrcholem logiky je ale rezolutní prohlášení: „Nikam nepůjdu! Ještě by mi něco našli!“
Proč se takhle vlastně chovají? Naši rodiče nebo prarodiče přece nejsou žádní hlupáci. Možná se tak jen brání před pocitem, že už jsou opravdu staří. Přece jen babky a dědci běhají po doktorech! Možná byli celý život zdraví a ani je nenapadne, že se chodí na prohlídky jenom tak, preventivně. Nemají čas, nebo si to aspoň myslí. A dost možná, že se i trochu bojí – toho, co by se mohli dozvědět, toho, že se budou muset svléknout nebo absolvovat nějaké nepříjemné vyšetření.
Zpracujte prarodiče předem a objednejte je
Tady byste měli nastoupit vy a pomoci jim tyhle psychologické bariéry překonat. Rozhodně ale nezačínejte vyčítáním nebo mentorováním – nechcete přece, aby se naštvali a zatvrdili. Ideální je připravit si půdu pomocí vhodných osvětových článků (většina seniorů na časopisy dá), které babičce nebo dědovi nenápadně podstrčíte.
Nalákejte babičku, že spolu po vyšetření podniknete něco příjemného, třeba zajdete do cukrárny – podobně, jako to děláte s dětmi!Foto: Thinkstock
Co se vlastního vyšetření týče, nejlepší je naplánovat „spanilou jízdu“ poliklinikou, kde je k dispozici víc specialistů. Při dobrém načasování tak můžete za jedno odpoledne zvládnout například praktika, očaře i urologa. Pokud se ale váš blízký na několikahodinový doktorský maraton necítí, rozložte návštěvy na víc dní. To, co je pro vás běžné, může být pro starého člověka, pohybujícího se ve svých stereotypech, náročná událost.
Dělejte doprovod a jděte příkladem
Takhle rodiče nebo prarodiče přesvědčíte, aby se nechali vyšetřit:
- Jděte příkladem. Když mamince při kafi povyprávíte o svojí hrůze ze zubaře, o tom, jak jste ji přece jen překonali a jak jste teď rádi, že to máte za sebou, máte pak plné právo se zeptat: „Hele, mami, a co ty?“
- Dělejte doprovod – ať už proto, že je pro vašeho blízkého obtížné se k lékaři dopravit, nebo v případě, že jen slibuje a do ordinace ne a ne dojít. Při čekání si povídejte, a pokud máte důvod se obávat, že si všechny informace nezapamatuje, promluvte si s lékařem na konci prohlídky sami.
Pokud možno vyberte lékaře, který má ke starším pacientům vstřícný přístup, dostatek trpělivosti a umí mluvit způsobem, kterému rozumějíFoto: Thinkstock
- Domluvte se, že po vyšetření zajdete společně do kavárny, na výstavu, na nákupy nebo podniknete cokoli jiného, o čem víte, že udělá bábince nebo dědovi radost.
- Pokud to nejde jinak a výmluvy a odklady neberou konce, budete se muset uchýlit k mírnému citovému vydírání. „Kdo by mi hlídal děti, kdyby se s tebou něco stalo?!“
Slíbil vám staroušek, že si na prohlídku určitě dojde? Postupujte podle hesla „důvěřuj, ale prověřuj". Pokud už poněkolikáté zjistíte, že z toho nic nebylo, zamyslete se, zda se mu takové věci nedějí častěji. Nezapomíná, že měl zavolat? Nenechává doma peníze a doklady? Na vině může být počínající Alzheimerova choroba a je opravdu důležité, abyste ho dostali k lékaři co nejdřív.
„Léky nemoc sice nevyléčí, můžou ale zpomalit nebo zastavit zhoršování mozkových funkcí,“ upozorňuje doktorka Vanda Franková z psychiatrické léčebny Dobřany (více o prevenci této nemoci si přečtěte tady). Máte-li strach, že k psychiatrovi seniora nedostanete, objednejte ho k neurologovi. Alzheimera léčí také a zní to rozhodně lépe.
Taky musíte vyvinout úsilí hodné mezinárodního diplomata, abyste svoje prarodiče přiměli dojít si k zubaři nebo na oční?
