Jak bydlí dva architekti? Ve vzdušném bytě s tyrkysovou koupelnou!

Po letech bydlení v různých nájemních bytech se manželé Markéta a Lukáš Bromovi rozhodli zakotvit ve vlastním. Do oka jim padl padesátimetrový byt na pražském Žižkově. Jeho rekonstrukce však vůbec nebyla snadná, a to přesto, nebo právě proto, že jsou oba architekti.

„Snažíte se na necelých padesát metrů dostat vše a rozpočet si nastavíte do režimu ,to přece musí jít i levněji, vždyť jsem architekt'. Z dvaceti variant vyberete tu nejgeniálnější a riskujete tak, jak byste si to u žádného klienta nedovolili,“ vysvětluje s úsměvem Markéta Bromová.

Původně se jednalo o byt se dvěma regulérními pokoji, z nichž jeden rozdělovala sádrokartonová příčka na dva minipokojíčky. Doplňovala je samostatná toaleta, koupelna a v chodbě se nacházela kuchyně. Během stavby se dispozice změnila absolutně k nepoznání, na svém místě zcela zůstala jen terasa s výhledem na Vítkov.

„Do volného prostoru zasahoval pouze komín a po vybourání všech příček stál uprostřed osamoceně a trochu nepatřičně jeden betonový sloup, který je na konci zapojen do středového bloku – v něm je průchozí koupelna a jedná se zároveň o jediný dělicí prvek v celém prostoru,“ popisuje architektka. Za komínem se vymezil intimnější prostor pro ložnici, která je sice malá, ale velice příjemná a vzhledem k celkové velikosti bytu zcela postačující.

Sundalo se podbití stropu, díky čemuž ještě více vynikla jeho velkorysá 3,2metrová výška. Železobetonový strop zůstal odhalený, nosná konstrukce však nebyla pohledově čistá, proto ji natřeli bílou barvou, která nechala vystoupit strukturu a vnesla do interiéru tvrdší dekor.

Co se týká použitých materiálů, dají se rozdělit do dvou skupin – na ty, které jsou původní či odkazují na dobu vzniku domu, a ty, které do prostoru přinesli zcela nově. Z těch dobových se zachovalo terazzo ve vstupní části a koupelně a dále si pohráli s rybinovým vzorem dubových vlysů, které se při rekonstrukci objevily. „Není to nic neobvyklého, ale toto téma nám přišlo jako nosné, a tak jsme stejný vzor aplikovali i na zvětšených dubových prknech,“ dodává k tomu architektka.

Již od počátku měli manželé poměrně jasnou představu o pracovní desce v kuchyni, která měla být určitě z mramoru. Ten pak využili ještě jako parapet pod okny. Do celkového konceptu jim pasoval svým charakterem i znovuobjevením ve 30. letech minulého století.

Pokud jde o „nové“ materiály, jedná se v největší míře o borovou truhlářskou překližku ošetřenou přírodním černým voskovým olejem, jejíž dekor vytváří zajímavou grafickou strukturu. Objevuje se na kuchyňské lince, která přechází do hlavního prostoru jako knihovna, také je na posteli i skříních v ložnici a koupelně. Překližku doplňují kožené úchytky a poličky z třímilimetrového surového železa, které se opakuje na posuvných dveřích do komory v předsíni.

Stejně jako u materiálů také u jednotlivých zařizovacích předmětů vsadili na kombinaci starších věcí a nového designu. V koupelně se tak vedle sebe objevily dlaždičky po babičce, které měly shodou náhod podobný odstín, jaký architekti pro místnost již předem vybrali a nechali jím nastříkat vstupní dveře, či umyvadlo ze 30. let., které je rovněž vzpomínkou na babiččin dům a které stojí na podnoži od současného designéra Michala Maláška.

Originálním prvkem jsou také obklady z pražského metra zavěšené na stěně v hlavní obytné místnosti namísto obrazů nebo třeba jednoduchý závěsný systém pro jízdní kolo, který je běžně používán ve vlacích.

Jak se podle vás rekonstrukce povedla? Co říkáte na tyrkysovou koupelnu?