V 60 prorazila na Instagramu a ví, co z Čechů dělá duševní trpaslíky. Koučka Janka Chudlíková

Lektorka a koučka Janka Chudlíková (@jankachudlikova) nedávno oslavila šedesátku. Pracovala jako top manažerka korporací v oblastech marketingu a HR, ale před dvaceti lety se rozhodla odejít z korporátu a věnovat se koučinku sama za sebe. Dnes funguje i v online světě a pohybuje se v něm zkušeně a sebevědomě. Natáčí on-line kurzy a na jejím webu najdete ucelený koncept osobního a profesního rozvoje.

Na Instagramu ji sleduje 40 tisíc lidí, kteří si oblíbili jak každodenní nášup inspirace a motivace, kurzy a živá vysílání i podcast DOLU|NAHORU, který tři roky natáčela.

Kdy si sáhla, jak říká, na tep života a nebylo jí do zpěvu? A jaký sen si v šedesáti splnila?

Netajíte se tím, že jste v minulosti zažila krušné chvíle. Co byly okamžiky, které vás nejvíc formovaly osobně a pracovně?

No těch bylo! Tak asi na pět knížek a nebyly by nudné... Zásadní byl okamžik, když jsem neplánovaně a dost drsným způsobem zůstala tři měsíce před porodem sama. Po velkém trápení se mi ale doslova rozsvítilo v hlavě a podařilo se mi pochopit princip přesunu z role oběti do role tvůrce.

Významným předělem byl i můj odchod z vysoké pozice s vysokým platem na úplnou nulu. Šla jsem za srdcem a do nejistoty, ale byla jsem na pokraji vyhoření, přišla krize středního věku a já chtěla žít podle svých hodnot, mít víc času na dceru.

A pak tu bylo rozhodnutí vstoupit do on-line vzdělávání. Tři roky před covidovou pandemií jsem věděla, že svět bude digitální a já chci nějak růst. Mám za sebou těžkých šest let, kdy jsem dělala tři práce. Ale už to přináší potřebné ovoce a vše začíná fungovat, jak má.

Po odchodu z korporátu se vaším posláním stalo pomáhat lidem? 

Ono to zas tak romantické nebylo. Potřebovala jsem se uživit, uměla jsem dobře školit a sama jsem byla na cestě seberozvoje. Takže volba byla jasná a začala jsem školit ve firmách. Vytvořila jsem funkční systém vzdělávání, následně si udělala výcvik a začala s koučováním.

Vědomá touha pomáhat lidem se dostavila přirozeně, šlo to ruku v ruce se zvládnutím řemesla a umu. Vzdělávání a rozvoj jsou totiž profese, a proto si nestačí jen odžít vlastní krize a problémy.

Co je ve vašem pojetí osobní rozvoj?

Vedení sebe sama k poznání, rozvoji potenciálu a k nalezení autenticity a harmonie ve vnitřním i vnějším světě. Je to nekonečná a krásná práce. První fáze je náročnější, jde o rozpoznání a vyřešení nezdravých vzorců myšlení a chování z dětství. Druhá fáze je už klidné a radostné zvelebování sebe i světa kolem nás. Ta neskončí nikdy a je to dobře.

Jak jsou na tom Češi s osobním rozvojem?

Dle mého názoru nic moc a je to škoda, protože jsou opravdu chytré hlavy a velmi schopní. Pracovala jsem léta v mezinárodním prostředí a mám možnost srovnání. Na svých pracovních pozicích podáváme výrazně lepší výkon než ti na stejných postech v zahraničí. Ale nedostatek zdravého sebevědomí a jakýsi historický kontext z nás dělá duševní trpaslíky.

Jako lektorka a koučka potkáváte stovky, možná tisíce lidí. Co je nejčastější problém?

Jsou to většinou vztahy, vyhoření, osobní nespokojenost, touha posunout se dopředu. Nakonec je za tím vždy nezdravý vztah k sobě. Někdy ke mně chodí i velmi úspěšní lidé, kteří mají dobré zaměstnání, rodinu, cvičí, stravují se zdravě. Člověk by řekl, že jim nic neschází. Spolu pak objevíme, že jde o plnění představ a očekávání okolí, ale není to vědomá osobní cesta.

Jak sezení probíhá a kolik jich je obvykle třeba?

Každé sezení má svůj začátek, kdy se stanoví téma, pak je samotný průběh a nakonec uzavření. Pokud jde o počet, je to individuální. Někdo už má třeba naposlouchané moje on-line kurzy a přednášky, nastudovanou neurovědu, jen si to neumí nasadit na svou osobní situaci. Někdo na sobě ještě vůbec nepracoval. Někdo chodí i déle, i když už má svoje téma zvládnuté, ale chce se sobě věnovat dál strukturovaně s koučem.

Jsou lidé, u kterých víte, že pro ně koučink není? Odmítla jste někdy zájemce?

Ano, v minulosti jsem dvakrát koučink ukončila. Kouč není terapeut a z výcviku zná charakteristiky, podle kterých by měl doporučit raději psychoterapii. Důvodem k odmítnutí je, když někdo koučink vlastně nechce a nevěří mu. Někdo, kdo přijde proto, že byl donucen rodinou nebo šéfem. Také je možné, že si prostě při prvním sezení nesednete „chemicky“.

Slovo kouč má dnes trochu negativní konotace. Jak definujete tuto práci vy a jak se díváte na kouče samozvané, bez odpovídajícího vzdělání?

Zkušený kouč vede klienta k tomu, co si opravdu přeje, jeho vlastní cestou. Neradí, ale klade provokativní otázky, které vedou k vnitřnímu uvědomění a řešení. Na rozdíl od terapie se koučink nevrací do minulosti. Pomáhá pochopit současný stav, nastavit osobní vizi a rozchodit nové návyky pro budoucnost.

Jako v každé profesi i v koučování se vyskytuje průměr i hodně nedostatečné kvality. Kdysi mě to štvalo, ale pak jsem si uvědomila, že každý dostane takovou službu, na kterou je připraven. Každý klient si může předem vybrat a ověřit, do čeho jde. Proto jsou tu reference, certifikované vzdělávání, sítě.

Dceru jste vychovávala sama a dodnes jste si velmi blízké. Máte recept?

Měla jsem to na začátku dost složité a Anežka také. Vždy jsem ale věděla, že děti jsou božské bytosti a veliký dar. Nejlepší cestou k dobrému vztahu s dětmi je podle mě zdravá láska a pravda sdělená adekvátním způsobem. Obě tato témata mají svá úskalí a pokládám je v dnešní společnosti za nejvíc pokřivená. Jsem ráda, že jsem dokázala dát své dceři dostatečnou podporu a lásku, ale i svobodu jít si svou cestou. Dnes se mi to v dobrém vrací.

Nedávno jste oslavila 60. narozeniny. Byl to pro vás milník?

Pro mě byl větší milník padesátka. Došlo mi, že mám ke svému konci nejspíš blíž než ke svému počátku a paradoxně se mi ulevilo. Padesátka mě posunula k ještě větší odvaze žít podle svých představ, přestat tolik řešit druhé, kráčet po vlastní cestě.

Šedesátka se mi ale taky líbí. Řekla jsem si, že zpomalím a začnu si víc užívat plody své práce. Nemám potřebu rebelie, ani vymezování se vůči okolí. Užívám si život v jeho největších maličkostech. Jsem víc naladěná na přírodu.

Není až tak obvyklé, aby ženy 60+ uspěly na Instagramu. Vám se to podařilo. Jak?

Právě v tom mi pomohla dcera a její přítel. Popíchli mě, ať do toho jdu, občas mi poradili. Ale nakonec jsem si musela najít svou cestou. Člověk se má učit nové věci a vnímat kontext doby, ve které žije. Jsem ráda, že jsem nezůstala sedět na gauči, zabetonovaná ve svých stereotypech.

Co vás na Instagramu nejvíc baví?

Mě baví dvě věci. Mohu zde prezentovat svou práci a dát o ní vědět. A mohu tu najít úžasné tvůrce a informace z celého světa. Je jen na mně, co a koho sleduji. Jen my sami jsme tvůrcem naší virtuální reality. Proto nemám ráda řeči o tom, že jsme oběti sítí a internetu. Samozřejmě kromě zranitelných dětí.

Kolik času vám tvorba obsahu zabere? Radíte se s dcerou?

Poměrně dost, ale s dcerou už se dnes neradím. Spolupracuji s týmem profesionálek, protože už bych to sama nezvládla. Do budoucna chci koučovat méně. Mám plán, že to dříve či později nahradí právě on-line vzdělávání. A já si postupně zmizím do svého života a k moři do Chorvatska, kde jsem si pořídila druhý domov.

Pravda, těsně před 60 jste si splnila sen a máte vilu v Chorvatsku. Čeká vás tedy život u moře?

Je to opravdu splněný sen. Původně to mělo být místo pro dovolenou a na pronajímání, aby se vydělalo na hypotéku. Ale ta vila je tak nádherná, je to útulné, kreativní dílo. Je mi tam vždycky moc dobře a nerada odjíždím. Asi tam budu postupem času tak půl na půl s pobytem v Česku. Každopádně mi tohle mění život. A já vím, že správným směrem.

Janka Chudlíková byla součástí našeho projektu Insta léto. Během něj jsme se rozhodly vyzpovídat zajímavé „insta ženy“, které mají nejen profil plný líbivých obrázků, ale i přesah a zajímavý příběh. Povídaly jsme si s Karolínou Four, Karolínou Kachyňovou, Zuzanou Pudilovou i Ester aka Tabulkářkou a v následujících týdnech se můžete těšit na povídání Tělo s příběhem nebo Školu stylu.

60 je prý babí léto života. Jaké jsou dnešní šedesátnice?