Incest je tabu. Proč ho ale někteří provozují a ještě se tím chlubí?

Incest je definován jako sexuální aktivita prováděná mezi blízkými příbuznými. Přitom se již zcela přesně neurčuje, kdo je tím blízkým příbuzným. Vždy jde o aktivitu mezi rodičem a dítětem, ale také mezi sourozenci či mezi vnuky a prarodiči. Podle práva šaría jde také o osoby, které byly kojeny stejnou ženou.

Na sexuální aktivitu mezi bratranci a sestřenicemi je společností nahlíženo již méně příkře. V našem právním řádu je incest označen jako soulož mezi dětmi a rodiči a vnuky a vnučkami a prarodiči. Za ten hrozí odpovědné osobě až tři roky odnětí svobody. Důvod, proč je incest tabu a proč je postihován, je zřejmý. Jednak jde o odpudivé chování pro společnost, dále hrozí, že pokud by takový pár měl potomky, existuje vysoké riziko nejrůznějších genetických zatížení.

Ten, který běžně odhalí orgány činné v trestním řízení, je velmi často z jedné strany, ze strany dítěte, nedobrovolný a nechtěný. Jde o zneužívání v tom nejhorším možném slova smyslu, oběť je často poznamenaná na celý život.

Mnoho těchto případů není potrestáno nikdy, neboť se o nich ani nikdo nedozví. Podle odborníků má v populaci zkušenost sexuálního vztahu s blízkým příbuzným až deset procent lidí. Jde prý většinou o heterosexuální vztah mezi sourozenci. Podle výzkumu psychologů Greenwalda a Leitinga z univerzity ve Státech ve Vermontu dokonce mělo na jedné škole 17 % z 526 zkoumaných studentů zkušenosti se sexuálními aktivitami se sourozencem.

Ne na každý vztah jsou ale psychologové tak vysazeni.Co když se oba aktéři tohoto hříšného vztahu svým chováním a náklonností nijak netají a tvrdí, že tak činí dobrovolně a s tím největším potěšením? Měli by být tito aktéři potrestáni? Odborníci pokyvují hlavami a mluví o genetické přitažlivosti. O co má jít?

Nedávno obletěl svět příběh Britky Kim West, které je jednapadesát let. Ta dala před třiceti dvěma lety svého syna Bena k adopci. Její syn už jako ženatý muž se rozhodl svou biologickou matku poznat, setkání bylo ale poněkud jiné, než čekal.

Do své matky se totiž okamžitě zamiloval, což zakrátko sdělil své ženě. S matkou prý prožil ten nejlepší sex na světě a hodlá s ní žít. Matka jeho city opětovala, pár dokonce začal uvažovat o dítěti. Zajímavé je, že se ani jeden necítili svým vztahem nikterak vinni.

Právě v takovém případě prý totiž nejde o klasický incest, ale o takzvanou genetickou sexuální přitažlivost. Tento termín prvně použila Barbara Gonyo v knize o tom, jak se zamilovala do svého syna, kterého dala k adopci. A dnes jej používají sami psychologové.

Jedná se vždy o výsledek setkání rodiče a dítěte nebo sourozenců, kteří se od malička neviděli, například kvůli adopci. Při takovém setkání prý oba aktéři pociťují velmi silnou vzájemnou přitažlivost, která pochází z jejich značné podobnosti. Tato přitažlivost by byla běžně „přetavena“ v lásku mateřskou nebo otcovskou či sourozeneckou, avšak mozek po tak dlouhém odloučení nedokáže v některých případech zpracovat, že se jedná o blízkého příbuzného.

A tak se do sebe oba velmi silně a osudově zamilují a svůj vztah se nehodlají připravit ani okolím, které jim pochopitelně zelenou nedává. Ostatně stejně jako zákony, ve většině zemí je totiž incest trestný, jako třeba u nás, v některých amerických státech nebo v Německu.

Například ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Turecku či Brazílii však trestán tento vztah není. Přesto i zde tyto páry narážejí na nepochopení společnosti. Mělo by to ale být jinak?

Jak byste se na podobný pár dívali vy? Myslíte, že mají tito lidé právo na svou lásku, nebo by měli být zdrženliví?