Imunoložka Jitka Fučíková: Jak se hledá lék na rakovinu?

Působí na Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol a v biotechnologické společnosti SOTIO. Deset let je součástí vědeckého týmu, který se podílí na vývoji a testování přípravku DCVAC, tedy imunoterapeutické vakcíny pro léčbu pacientů s karcinomem prostaty, vaječníků a plic. Přípravek se dostal již do třetí fáze mezinárodních klinických studií, což je poslední krok před uvedením na trh. To se ještě žádné české společnosti nepodařilo. K tomu vede Jitka Palich Fučíková vlastní výzkumnou skupinu, své studie publikuje v předních vědeckých časopisech a věnuje se rodině.

Jaké to je být ženou v oboru plném mužů a jak při tom všem zvládá rodinný život?

Nedávno jste dostala za svou práci prestižní ocenění L´Oréal UNESCO Pro ženy ve vědě. Za co přesně to bylo?

Za práci v oblasti imunogenní buněčné smrti. Zjednodušeně řečeno jsme přišli na to, jak donutit určité nádorové buňky spáchat sebevraždu.

To zní zajímavě. Jak to funguje?

Nádorová buňka vystaví na svém povrchu několik molekul, které dokážou aktivovat imunitní systém. Nám se podařilo zjistit, že pokud nádorové buňky tyto molekuly vystaví, pacienti s karcinomem plic a akutní leukémií žijí výrazně déle. Tyto poznatky využíváme také při výrobě přípravku DCVAC, kdy jsou buňky imunitního systému pacienta předem aktivovány v laboratoři a aplikovány zpět do těla pacienta.

Proč musíte aktivovat imunitní systém, proč se nezmobilizuje sám? 

Důležitou vlastností imunitního systému je rozpoznat a odstranit nádorovou buňku. A problém nastává ve chvíli, kdy nádorové buňky začnou disponovat mechanismy, kterými jsou schopné „ošálit“ imunitní systém.

Jak ho ošálí? 

Tím, že změní vzhled. Nádorová buňka se změní natolik, že ji imunitní systém prostě přestane vidět. Proto s ní pak nedokáže účinně bojovat a nastává závod s časem. Věřili jsme, že imunoterapeutická léčba bude mít mnohem větší úspěch u pacientů v časných stadiích, dokud nejsou nádorové buňky v těle příliš rozšířené. Překvapivě však z předběžných výsledků klinických studií vidíme, že námi testovaný přípravek DCVAC by mohl také pomáhat pacientům v pozdním stadiu onemocnění, z čehož máme velikou radost.

To věřím. A teď něco o vás – bavilo vás zkoumání už odmala, nebo jste měla v dětství jiné představy o své budoucí práci?

Moje maminka vystudovala operní zpěv, takže já jsem si jako malá myslela, že půjdu v jejích stopách a vůbec mě nenapadlo, že bych jednou dělala tuhle práci. To byly ale takové dětské sny. Po gymnáziu jsem hledala nějaký obor, kde by se daly uplatnit chemie a biologie. Nakonec zvítězila farmacie.

Proč zrovna věda, proč ne třeba lékařka?

O té jsem jednu dobu také uvažovala, ale v té chvíli jsem si na medicínu netroufala. Jako alternativu jsem si proto zvolila farmacii. Ta se ale ve finále ukázala jako ještě náročnější, protože celé studium provází těžké zkoušky z chemie. Nakonec si myslím, že jsem se rozhodla správně, protože moje práce dává smysl.

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se chtěla věnovat vědě?

K samotnému vědnímu oboru jsem se dostala až v posledním ročníku studia farmaceutické fakulty na Karlově univerzitě, kdy jsem se během přípravy diplomové práce věnovala roli imunitního systému v léčbě hematologických malignit v laboratoři Inserm v Paříži. Ten obor mě tenkrát natolik zaujal, že jsem se rozhodla i v budoucnu věnovat nádorové imunologii.

Jak se cítíte v oboru plném mužů?

Ze statistik sice vyplývá, že je ve vědě podstatně více mužů, ale zrovna v imunologii pracuje velké procento žen. Náš výzkumný tým tvoří převážně ženy. Je ale pravda, že v určitém věku ženy tuto práci často opouštějí kvůli mateřství a rodině.

Jak zvládáte při své práci rodinný život vy?

Poslední roky asi hlavně eliminuji hodiny spánku, zejména po narození dětí. Nicméně skloubit takto náročnou práci s péčí o rodinu se mi daří zejména díky podpoře mého manžela a celé rodiny. Já naštěstí svoji práci vnímám jako zábavu a koníček a současně si nesmírně vážím toho, že mohu v praxi vidět výsledky naší vědecké práce, která není možná bez kvalitně fungujícího vědeckého týmu plného nadšených lidí a spolupracujících lékařů.

Zajímavost: Vývoj jednoho léku na rakovinu, od prvotního vědeckého objevu po uvedení na trh, stojí průměrně 1 miliardu dolarů.

A co vy, už jste slyšeli o imunoterapii?