Idol současnosti? Mikolas Josef (24) vzešel z ulice

Píše si texty k vlastním písním, skládá hudbu a režíruje videoklipy na světové úrovni. Cesta ke slávě však byla trnitá. Ještě předtím, než se ocitnul na pódiu, drhnul Mikolas Josef v nahrávacích studiích toaletní mísy a zpíval na ulicích.

Prý vás baví dámská móda a chtěl byste ji navrhovat. Co se vám na ní líbí? 

Ano, jsem trochu divnej. Nejvíc půvabná část dámského oděvu jsou podle mě boty. Maluju si návrhy a na Pinterestu jich mám ve sbírkách stovky.

Jak by podle vás vypadala třeba podzimní kolekce? 

Na to nemůžu odpovědět, byla by to extrémně dlouhá, popisná odpověď a všechny čtenáře bych tím unudil k smrti.

Dobře, tak je ušetříme. V čem naopak chodíte nejraději vy? Řídíte se aktuálními trendy? 

Chodím si tak trochu v čem chci. A je fajn, že v momentě, kdy jste na pódiu, si na sebe můžete dovolit vzít skoro cokoliv a nikomu to nepřijde divný. Pak vám přijde normální si to vzít i kamkoliv jinam.

Takže se image Mikolase, kterého vidíme na jevišti a v hudebních videoklipech, vůbec neliší od toho, který jde na rodinnou oslavu či na výlet s kamarády? 

Ne. Nikdy jsem neměl na klipu stylistu, který by mi řekl: To si neber, vypadáš blbě. Podobné rady ani neposlouchám, nezajímají mě. Nepřipadal bych si sám sebou, pokud bych měl nosit něco, co mi nesedí.

Díky své práci jste neustále na cestách. Kde se cítíte doma? 

Doma je tam, kde jsem vyrostl. Je to dům mých rodičů. V žádném bytě jsem se nikdy necítil doma. A to už jsem žil opravdu v hodně bytech. Na jaře si začínám stavět vlastní dům. I tak si ale myslím, že doma bude vždycky u rodičů.

Vsadím se, že teď bude spoustu vašich fanynek zajímat, zdali se do nového domu budete stěhovat s přítelkyní… 

Jsem několik měsíců po rozchodu. Ale věřím ve vztah na celý život a moc se na ty dny těším.

Je pravda, že vám je teprve 24 let, máte tedy spoustu času. Čeho byste chtěl dosáhnout do třicítky? 

Chci být globální číslo jedna. Po všem, co jsem zažil a viděl, tomu snu stále věřím a věřím v něj čím dál silněji. Až se tak stane, uvidíte mě s českou vlajkou.

Našlápnuto máte skvěle. O tom, že jste neskutečně talentovaný, už nemůže být pochyb. Byl jste, jak se říká, ve správný čas na správném místě, nebo za vaším úspěchem stojí opravdu jen těžká dřina? 

S pokorou děkuju. Věřím, že jsem na své cestě měl štěstí pouze zřídka, skoro žádné. Od mytí záchodů v nahrávacích studiích jsem dnes už někde jinde, cítím se ale, jako by to bylo včera. Možná právě proto mi pozornost, kterou dostávám, nijak nezastřela mysl. Vracím se k minulosti, jako například k hraní na ulici, s láskou a pýchou. To byly ty nejtěžší časy.

Jak jste se z ulice dostal až na stage světového formátu?

Krůček po krůčku. Když jsem jedné noci seděl bez práce a peněz ve studiu ve čtyři hodiny ráno a pracoval jsem na songu Lie to Me, řekl jsem si, že pokud už to tentokrát nezlomím, vzdám to a najdu si normální práci. Lie to Me se ale chytlo. Za pár měsíců jsem song, který jsem si kompletně napsal a produkoval sám, hrál před 200 miliony lidí na Eurovizi. Přepsali jsme historii. Byla to chvíle, která mi dodnes nahání slzy. I tenkrát jsem ale věděl, že je to pouze začátek.

Ano, byl to opravdu historický milník, žádnému českému umělci se do té doby nepodařilo v Eurovizi umístit tak vysoko. Musel jste na sebe být pyšný… 

Chtěl jsem být první. Chtěl jsem, aby se Eurovize přesunula k nám domů. Za daných podmínek a úrazu se zády na prvním tréninku na Eurovizi jsem byl ale na konci rád, že jsem vůbec stál na nohou.

Každý váš singl je neskutečný hit. Je těžké udržet si laťku?

Ano. Ale to dělá moji práci krásnou.

Zpíváte v angličtině a španělštině. Můžeme se těšit i na písně v češtině?

V češtině už mám také napsaných několik písní. Dodnes ale nevím, jestli jsou pro mě, nebo pro někoho jiného. To ukáže až čas.

Umíte hrát i na spoustu hudebních nástrojů. Kolik jich máte doma? 

Mám piano, šest kytar, housle, trubku, mandolínu a možná bych někde vyhrabal i triangl.

Hrál jste také na nervy? Svým rodičům například? 

Samozřejmě. Nebyl jsem zrovna jednoduché dítě. Byl jsem tak hyperaktivní, že jsem si několikrát rozsekl hlavu. Skončilo to tak, že mi maminka ráno nasadila helmu a večer mi ji zase sundala. Většinu fotek z dětství mě neuvidíte jinak než s modrou helmou na hlavě. Možná proto mám stále potřebu nosit čepice. Cítím se tak nějak víc v bezpečí.

Tak teď jste mě vážně rozesmál. Máte kromě nošení čepic z bezpečnostních důvodů ještě nějakou jinou rutinu či zvyk? 

Každé ráno se probudím, sáhnu po telefonu a vyřídím všechny věci, který se mi později nebudou chtít řešit. Odpovím na většinu mailů, napíšu si list, co všechno chci v průběhu dne udělat, a pak teprve vylezu ven.

Když už jsme u těch mobilů, ví se o vás, že nejste fanda sociálních sítí. Jako umělec je mít ale musíte. Spravujete si je sám, nebo na to máte tým profesionálů? 

Ano, dnes už mám lidi, kteří mi se sociálními sítěmi pomáhají. V mobilu je samozřejmě mám nainstalované a jsem na nich denně. Chtěl bych ale v budoucnu fungovat na sociálních sítích jako například Adele. Držet focus na hudbu. Ne na obličej.

Určitě vám chodí spousta zpráv od fanynek. Vzpomenete si na nějakou obzvlášť vyvedenou? 

Musím říct, že dostávám do inboxu občas takový věci, že mě asi už nikdy nic nepřekvapí.

A nemáte někdy den, kdy byste si přál žít raději v anonymitě? 

Řekl bych, že tak každý druhý.

Co tedy děláte, když si chcete od světa showbyznysu odpočinout? Jak relaxujete?

Musím odjet pryč. Změnit místo. Častokrát se ale nachytám, jak jezdím autem po delší trase nebo jen tak dokolečka. Dělám to, když píšu songy. Většinu písniček napíšu v autě.

Odkloňme se na moment od vaší vlastní tvorby – co vám hraje ve sluchátkách? 

Pokud nejsem ve studiu, hraje mi tam po většinu času klasická hudba. Každý den ale poslouchám playlist nejhranějších skladeb na světě. To jak na Spotify, tak na Billboard hot 100. Mění se každý pátek. Udržuji se tak v kurzu.

A co koncerty? Jakého interpreta jste si v poslední době nenechal ujít? 

Snažím se vybavit poslední koncert, na kterém jsem byl jako divák, a nemohu si vzpomenout. Měl bych to změnit. Na druhou stranu – pokud děláte každý den zmrzlinu a zkoušíte vzorky od všech zmrzlinářů, tak pochybuju, že to, co večer budete chtít jíst, je zmrzlina.

To máte vlastně pravdu. Kdy naposledy jste tedy vyzkoušel něco poprvé a co to bylo? 

Skákal jsem z letadla a vrátil jsem se skočit si znova. Měl jsem dřív obrovský strach z létání. Dnes už je to lepší. Vědět, jaké to je z jednoho vyskočit, mě překvapivě poněkud vyléčilo.

Možná jste právě vymyslel lék na fobii z létání. Působíte velmi vyrovnaně, existuje něco, co vás vždycky spolehlivě vytočí? A co vás naopak rozesměje? 

Vytočím se častokrát za volantem. Pokud někdo dělá vyloženě prasárny, tak vystupuju na silnici z auta a jdu si ho vytáhnout ven. Pokaždé se ten člověk ale zamkne v autě a dělá, že neexistuje, nebo se omluví. Samozřejmě se bavíme pouze o mužích. Směju se pak sám sobě, jestli to mám zapotřebí.

Tak přeji co nejméně podobných příhod. Prozradíte nám ještě závěrem, na čem momentálně pracujete? 

Na mém debutovém turné Closer to You. Lupeny najdete u mě na Instagramu. To je věc, na kterou se teď těším nejvíc.

Víte, které slavné herečky mají tak dobrý hlas, že by se klidně uživily zpěvem?