Ideál krásy v historii: Velký nos, vysoké čelo i černé zuby

Toužíte po menším nosu, zářivě bílém úsměvu nebo vás trápí vysoké čelo? Ne vždy byla podobná přání na pořadu dne. To, co je v současné společnosti označováno za nedokonolasti, vnímalo kdysi lidstvo jako přednosti.

Vysoké čelo je v dnešní době považováno spíše za nedostatek a na internetu seženete tisíce podrobných návodů, jak ho zamaskovat. Ve snaze zakrýt příliš vysoké čelo tráví jeho majitelky dlouhé chvíle konturováním obličeje nebo zkouší nejrůznější účesy a kouzla s ofinou, díky kterým docílí kýženého vzhledu.

To renesanční ženy toužily po opaku. Vysoké čelo klidně až do půlky hlavy bylo ve čtrnáctém století znakem krásy, a protože ho příroda nenadělila do vínku všem, poradily si vynalézavé dámy po svém. Aby čelo vypadlo větší, odstraňovaly vlasy z temene hlavy bolestivým vytrháváním, brusným kamenem nebo pomocí lektvaru, jehož jedinou ingrediencí bylo nehašené vápno. Ze stejného důvodu musela pryč i velká část obočí, byl to zkrátka módní trend.

Za hollywoodský úsměv se platí velké sumy. Rovnátka nosí děti již na základní škole a ani u dospělých nejsou žádnou výjimkou. Bělicí procedury, po kterých bude chrup zářit na míle daleko, jsou součástí moderní civilizace již mnoho let. Nebylo tomu tak ale vždy.

V Japonsku si až do roku 1870 barvily místní obyvatelky zuby načerno. Technika zvaná ohaguro spočívala v rozpuštění železných pilin v octě spolu s nejrůznějšími bylinami, jež podpořily vznik požadovaného odstínu. Aby dosáhly dlouhodobého efektu, musely vzniklou směs aplikovat několikrát týdně. Černé zuby byly v zemi vycházejícího slunce považovány za symbol krásy a s hrdostí je nosily především vdané a vysoce postavené ženy. Na konci 19. století vláda tento obyčej zakázala.

Že lodičky budou vždycky vypadat lépe ve velikosti 36 než 42, víme všichni. Ostatně již od útlého dětství je nám naznačeno, že pohádkový život čeká dívku s malou nožkou. Vzpomínáte na Popelku a její zlé sestry, které se do titěrného střevíčku marně snažily obout? A i když ani v dnešním světě není pro ženy s nadměrnými chodidly v obchodech dostatečná nabídka, nemají se za co stydět.

V Číně měli donedávna jiný názor. Od útlého věku podstupovaly holčičky bolestivý zákrok, který jim měl v budoucnu zajistit kvalitní sňatek. Ženy s velkou nohou příliš šancí neměly, a tak jim rodiče mrzačili nohy pomocí pevně uvázaných obvazů. Výsledkem byly zlámané kosti a deformovaná, tzv. lotosová chodila – pro Čínany neskutečně sexy. Šílený zvyk se přestal praktikovat až ve 20. století.

Jednou z nejvyhledávanějších plastických operací současnosti je rhinoplastika, tedy úprava nosu. Velký nos zkrátka není žádná výhra. Obzvláště ženy se s podobným darem odmítají smířit, a tak vyhledávají kliniky, kde jich trápení zbaví. Z velkého a křivého nosu udělají profíci roztomilý malý knoflík doslova během pár hodin. Takový zákrok se pohybuje okolo třiceti tisíc korun a provádí se jak v lokální, tak celkové anestezii.

Starověké národy by si však klepaly na čelo, kdyby věděly, že o nepřehlédnutelný profil dámy příliš nestojí. Velký, ideálně ještě zahnutý nos vnímali jako přednost staří Egypťané, Řekové i Římané. Byl symbolem nejen krásy, ale i inteligence či moci. A šušká se, že jeden takový měla i královna Kleopatra.

I dnešní celebrity razí heslo, že pro krásu se musí trpět. Chodí například dobrovolně ve svěrací kazajce. Podívejte se, jak pak vypadají.