I zvířata žijí v manželství: 7 monogamních druhů

Institut manželství, chcete-li rodinného svazku, je u lidí známý od nepaměti. Slovo rodina vychází ze slova rodit, proto většinou spojuje dva jedince, kteří spolu mají potomky. I zvířata žijí v sociálních vazbách, ale monogamie (jednotlivci jsou věrni jedinému partnerovi) je poměrně vzácná. Obecně se vyskytuje u méně než 5 % savců, u primátů je to 15 % a rekordmany jsou ptáci s poměrem až 30 % (kdysi se uvádělo až 90 %, ale genetika řekla své).

Poskakují v korunách stromů, na zem slézají jen výjimečně a žijí v rodinných seskupeních, ovšem páry jsou si věrné po celý život trvající 30 až 40 let. Primáti jsou nám lidem blízcí, proto i u nich prý dochází k „rodinným“ krizím a ojedinělým záletnickým excesům, ovšem o svá mláďata společně pečují celých 9 let až do jejich dospělosti.

Jak už bylo řečeno, ptáci rádi fungují v párech. Černí supi si tento zvyk vzali k srdci a jdou až na dřeň. Trestají záletnictví a napadají jiné supy, kteří byli přistiženi při činu. No, věřili byste tomu?

Sedmi až dvanáctičlenné smečce šéfuje alfa pár, který také určuje sociální strukturu skupiny. Jde o nerozlučnou dvojici, která jde příkladem ostatním. Mívá štěňata jednou za rok a vyznačuje se věrností do konce života jednoho z nich. Vdova nebo vdovec si pak hledá náhradu.

Dalo by se říci, že bobři jsou hodně pragmatičtí. Když už si vyberou ten správný protějšek, pustí se pár společně do stavby hrází a jezírek, které jsou jeho domovem. Společné dílo je pak škoda opustit, a tak bobr zůstává se svou partnerkou celý život.

Tito velcí ptáci často bývají dáváni za příklad monogamních zvířat. Nejenže jsou si věrni, ale svou lásku dávají okázale najevo při tokání: plavou těsně vedle sebe a ve stejném taktu pohybují krky, stejně otáčejí hlavu, klaní se a namáčejí zobáky. Vypadá to jako labutí tanec (škarohlídům připomínající spartakiádu).

Když už jsme u toho silného svazku… nemusí být jen mezi samicí a samcem. Zoologové zaznamenal nejeden homosexuální pár. Dva labuťáci dokonce umí postavit mnohem úhlednější hnízdo než ostatní páry. Ptáte se, k čemu jim je, když nemají vajíčko? Labuťáci do svého výstavního hnízda snadno přilákají samici, spáří se s ní, aby nakladla vajíčka, a… pak ji vyženou. O vejce a potomky už se postarají sami.

Tento druh jedovaté žáby z peruánského pralesa je věrný především svému druhovému názvu proměnlivá. Po tisíce let byla tato žába věrná jednomu partnerovi – společně se starali o vajíčka uložená do kalichů rostlin vysoko v korunách stromů. Jenže jak ubývá vlhkost v pralesích, líhne se stále méně mláďat, hrozí vyhynutí druhu a samičky si řekly dost! Začaly do péče o vajíčka zapojovat i další samce a nedobrovolně se z monogamních žabek stávají notorické záletnice.

U těchto malých hlodavců je vztah samce a samice přirovnáván k závislosti, jde prostě o návyk na jednoho partnera a dlouho se tento druh považoval za ryze monogamní. Ovšem po důkladnějším zkoumání se zjistilo, že někteří hraboši mají vadný receptor navigace a občas zabloudí cestou do své nory. Najednou se objeví u sousedů a podle hesla „kamarád, taky rád“, se sousedka nenechá dlouho přemlouvat, a nevěra je na světě.

Pozorujete více podobností v životě zvířat a lidí?