Jak mluvit s dětmi o sexu? Pozor na těchto 5 chyb

Projde si tím každý rodič, ale ne každý to zvládne na jedničku. Stud a neochota o sexu mluvit, nepřesné, zkreslené či ryze biologické informace. To jsou všechno chyby, které při hovorech s dětmi o intimitě a životě muže a ženy rodiče dělají.

„Sexuální výchova je proces, ve kterém se vědomě i podvědomě učíte, jak vnímat sebe sami jako muže a ženu, jak se v těchto rolích chovat a jaký zaujímat postoj k sexuálnímu životu. Je to proces, který zahrnuje celé dětství i dospívání. Rodiče vám jsou přitom jednak vzorem, ale také zdrojem informací a názorů,“ vysvětluje psycholožka Kateřina Urbanová z psychologické poradny Vitavera. V čem podle odborníků rodiče nejčastěji chybují?

Jakkoli již pro společnost sex není žádné tabu, mnozí rodiče se o něm stále bojí či stydí mluvit. Výsledkem je velmi riskantní „ticho“ plné nezodpovězených otázek či odmítnutí větou „o tom se nemluví“. „Stává se to rodičům, kteří sami mají nějaký problém s vlastní sexualitou, nikdo s nimi o sexu také nemluvil a podobně. Bohužel tím riskují, že jejich děti si ty informace stejně získají, ale třeba od kamarádů či z pornografických stránek na internetu, které mají k realitě často velmi daleko,“ vysvětluje psycholožka Danuše Jandourková.

Je jasné, že tříletému dítěti nemůžete dopodrobna popisovat, jak probíhá soulož a používat u toho odborné termíny, stejně tak byste mu ale neměli lhát. Netvrďte jim, že se děti kupují v porodnici, nebo že vzniknou tím, když si maminka s tatínkem dají pusu. „Děti v každém věku potřebují pravdivé informace, i když forma jejich podání se s věkem mění. Jako rodiče dítěti pomáháte prozkoumávat zcela neznámé a trochu tajemné území, proto jim v hlavičce často uvízne i z našeho pohledu nepodstatný detail, který ale pak může dlouhodobě jeho představy zkreslovat,“ upřesňuje Kateřina Urbanová.

Odborníci se shodují, že do výchovy strašení nepatří. A platí to i pro výchovu sexuální. Dítě by se mělo dozvědět, že sex, pokud je provozován z lásky, bezpečně a zodpovědně, je krásná věc. Ne něco, co vám může zkazit život, protože neplánovaně otěhotníte nebo chytnete nějakou ošklivou nemoc.

Stejně tak nemá význam dětem v oblasti sexu cokoli zakazovat, případně je za cokoli s tím spojeného trestat. Nehubujte proto tříletému synovi, když si se sousedovic Aničkou hraje na pana doktora a zkoumá, co má pod kalhotkami. Nekřičte na své dítě, když ho přistihnete při masturbaci. Nevyhrožujte své patnáctileté dceři, že když se bude tajně líbat se svým klukem, vyhodíte ji z domu. „Tak si děti odnášejí jen úzkost a nejistotu. Může se v nich zakořenit špatné svědomí ohledně všeho, co se týká sexu. Následkem toho může být nepříjemné prožívání prvních sexuálních zkušeností a negativně ovlivnění budoucích vztahů,“ říká Kateřina Urbanová.

Je prý řada rodičů, kteří se smířili s tím, že je dítě o sexu třeba poučit. Ovšem příjemné jim to není, a tak k tomu přistupují co nejvíce „odborně“. Dítě vybaví příručkami a knihami, na případné doplňující otázky odpovídají jak profesoři biologie. Je to samozřejmě lepší než nic, ale správné to také není.

Dítě může odejít s pocitem, že milování je jakýsi biologický proces k zachování rodu, a nic víc. Jenže děti by se od rodičů měli dozvědět, nejen jak „to“ probíhá, ale jak moc důležitá součást mezilidských vztahů to je, že je intimita ve vztahu dvou lidí nenahraditelná, že to je nedílná součást lásky a podobně. Že sex není jen biologie či anatomie, ale také city!

To je obecný problém, se kterým se řada rodičů potýká. Na výchovu (a opět tím není myšlena jen ta sexuální) by měli mít otec i matka stejný názor, který by měli společně dítěti prezentovat. Když jeden čokoládu zakáže, a druhý ji povolí, výsledkem je zmatek v dětské hlavičce. A stejné je to i v sexu, když ho každý z rodičů vnímá jinak, dítě nemá šanci vytvořit jasný obraz.

Jak jste sexuální výchovu svých dětí zvládli vy?