Článek
Deváťačka Tereza stojí každé ráno před skříní se stejným problémem: nemám co na sebe! Jediné přijatelné džíny jsou v prádle, tohle triko už je okoukané, támhleto úplně nemožné. „Proč si nevezmeš tyhle šaty, vždyť jsou tak pěkné,“ zkouší to maminka. Tereza se jen ušklíbne. Dobře ví, jaké haló by tyhle šatičky ve třídě vyvolaly. Spolužáci by si na nich brousili vtip ještě celé týdny.
Být cool, být jako oni
A Tereza rozhodně nechce být za „socku“. Za chudinku, která neví, co se zrovna nosí – nebo si to nemůže dovolit. Vypadat jako ostatní, mít to, co mají oni, patřit mezi ně; to je v jejím věku nejvyšší meta. A ať se vám to líbí nebo ne, vaše děti jsou na tom nejspíš stejně. Může vás to zlobit, nebo dokonce urážet. Oblíbenost mého dítěte přece nezávisí na nějakém předraženém hadříku! Bohužel, individualita a originalita jsou hodnoty, které (možná) objeví později, teď je ale pro něj přijetí vrstevníky tou nejdůležitější věcí na světě.
Děti dokážou být opravdu zlé, zvláště na toho, kdo se nějak liší. Jste si jisti, že vaše dítě netrpí kvůli své odlišnosti šikanou?Foto: Thinkstock
V tomhle do školy nepůjdu!
„Rodiče si někdy nedokážou představit, jak může otázka oblečení dospívající potrápit. Znám případ, kdy patnáctiletá dívka z extrémně nábožensky vyhraněné rodiny chodila raději za školu, než by se před spolužáky ukázala v tom, co ji její matka donutila vzít na sebe. Z čehož bylo třicet neomluvených hodin a dvojka z chování,“ vypočítává rodinná poradkyně Ludmila Jandová.
A dodává: „I dítě, které má normální rodinné zázemí a přiměřenou sebejistotu, se může dostat na okraj své vrstevnické skupiny. Stačí, aby se výrazněji lišilo, ať už vzhledem, chováním, názory nebo právě oblečením. Proto bych se přimlouvala za to, aby mu rodiče aspoň občas nějaký ten atraktivní kousek do šatníku povolili.“
Vydělávej, přispějeme ti
To máme vážně vyhodit dva tisíce za mikinu, když se dá skoro stejná koupit za pár stovek? – říkáte si možná. Kde na to máme brát? Samozřejmě, i váš potomek se musí snažit a na nákupu vysněného oblečení se podílet. „Už dva roky chodím o prázdninách pomáhat k taťkovi do firmy. Všechno, co si vydělám, utratím za džíny a trika. Stejně to nestačí,“ směje se Tereza. Má s rodiči dohodu: když si na vyhlédnutou věc přispěje polovinu, zbytek jí dorovnají. „Brzy mi bude patnáct, to bude brigád víc. Chtěla bych si našetřit na lepší mobil,“ těší se dívka.
Jít nakupovat oblečení! Pro mladé děvče nemůže být větší potěšení. A co bychom předstírali, docela to chápemeFoto: Thinkstock
Věci nejsou všechno
Jak tedy s „módními“ touhami dětí zacházet? Ludmila Jandová doporučuje zlatou střední cestu.
- Dítě by určitě nemělo dostat všechno, na co si vzpomene – a to ani v případě, že si to můžete dovolit. Stanovte jasná pravidla, například finanční limit na čtvrt roku.
- Pokud máte naopak hluboko do kapsy, měli byste ukázat pochopení a hledat společně s dítětem cesty, jak mu občas nějaké přání splnit. Značkové věci se dají výhodně nakoupit ve výprodejích, v outletu nebo přes internet.
- Mluvte s dítětem otevřeně o rodinných financích. Na 2. stupni ZŠ by už mělo mít představu, jaké jsou příjmy a výdaje rodiny, kolik stojí nájem nebo jídlo. Získá tak představu o tom, jak reálná jeho přání jsou.
- Při každé příležitosti dávejte najevo, že vlastnictví věcí není všechno. Můžete si i trošku dělat legraci z „najkových“ holek a kluků. Zkuste nenápadně poukázat na to, že bohatá kamarádka nemá zdaleka takovou pohodu nebo zážitky jako vaše rodina.
Ale upřímně: nečekejte, že vaše dítě rázem „prohlédne“ a přikloní se ke skutečným hodnotám. Možná jednou...
