Hrdinové podzimu: Naučíme vás milovat pórek, kapustu a zelí!

Společně se proto pojďme podívat, jak zmiňované suroviny zpracovávat, k čemu všemu se hodí a jak prospívají zdraví. A nebojte, nebudete ochuzeni ani o  recepty.

Hlávková kapusta, tedy to, čemu Slováci říkají kel, se vyznačuje krásnými velkými hlávkami, které hrají všemi odstíny zelené. Ranější odrůdy mají křehčí listy, pozdnější zase vydrží delší skladování. Teď v říjnu si ještě můžete s gustem dopřávat i ty rané. Kapusta je často opomíjená kvůli „rozblamcané“ chuti. To je omyl! Když ji rozvaříte, tak se skutečně dočkáte nijaké chuti a nevábné vůně. Ale pokud si dáte pozor (a není to nic těžkého), stane se kapusta vaší oblíbenou zeleninou.

Kapusta je velmi bohatá na vlákninu a vitaminy C, skupiny B, E a K a patří k největším zdrojům vápníku. Je skvělá při snižování cholesterolu, při problémech s játry, slinivkou nebo střevy, pomáhá posílit imunitu a zahání kožní obtíže.

Při zpracování je potřeba – stejně jako u zelí – vyříznout tuhý košťál a z vnějších listů odřezat tuhé řapíky. Pak už je úprava jednoduchá – listy můžete nakrájet na nudličky (ovšem na závitky je nechte vcelku). Pro většinu úprav je potřeba kapustu oblanšírovat (krátce povařit v osolené vodě, aby byla al dente, a pak prudce zchladit v ledové vodě – díky tomu si ponechá svoji zářivě zelenou barvu). Blanšírovanou zeleninu potom krátce poduste na másle a základ do salátů nebo na kapustový špenát je hotový. A stejně jako v případě květáku a dalších košťálovin i kapustu vařte, případně duste bez poklice, aby mohly odcházet sirné páry. Zelenina je pak voňavější a není nahořklá.

A co s ní dál? Ochutnejte kapustový nákyp nebo si upečte kližku a k ní udělejte kapustový špenát.

Jedná se v podstatě o kultivar původní hlávkové kapusty. Co se zdraví týká, je na tom v zásadě stejně jako klasická varianta, jen nemá tolik karotenů. Sklízet se dá i uprostřed zimy, růžičky bez obtíží zvládnou i teploty hluboko pod bodem mrazu – uvádí se, že bez ztráty hvězdičky přečkají i patnáct stupňů pod nulou, a dokonce jsou pak ještě voňavější a křehčí!

Oproti hlávkové kapustě je růžičková o dost aromatičtější. Pamatujete si ji jen jako nepříjemnou rozvařenou zelenou kouli, která vykukuje z polévky? Na to zapomeňte a dejte jí ještě jednu šanci! Nejlepší jsou kapustičky jen opečené na másle, stačí je rozkrojit na poloviny a orestovat dohněda. Jako příloha k masu je to prostě dokonalé! Skvěle se kombinuje i s ovocem do salátů a hodí se ke zvěřině. A jestli chcete tip na rychlou podzimní večeři, zkuste pikantní kapustičky s klobáskou.

Říjen je tradičně i hlavní sezonou zelí. Jeho letní odrůdy už jsou dávno pryč, ale ty podzimní, určené ke skladování, se sklízejí právě teď. Takže je nejvyšší čas naložit si domácí kysané zelí, na které vám kromě krouhané zeleniny stačí sůl a kmín, někdo ale přidává i cibuli nebo jablko. Zhruba po třech týdnech je zelíčko připravené ke konzumaci.

Jste v předstihu a svoje zelí máte už hotové? Dobře děláte! Je to totiž hotová vitaminová bomba. Jen máloco je tak skvělé na podporu imunity v sychravých podzimních dnech. Kysané zelí je bohaté na vitaminy C, B, E a K i betakaroteny a ve velkém v něm najdete draslík a síru. Sto gramů kysaného zelí obsahuje dvojnásobek doporučené denní dávky vitaminu K, který je důležitý například pro hojení ran. Díky obsahu cholinu pomáhá snižovat množství tuku v krvi. A v neposlední řadě – díky kyselině mléčné je skvělé pro celkovou detoxikaci, při hubnutí a dodá organismu důležitá probiotika.

Z kysaného zelí si můžete připravit přidáním jemně nasekané cibulky výborný salát, a když jej trochu pokrájíte a smícháte s křenem a majonézou nebo jogurtem, je z něj super pomazánka. Také je oblíbeným základem hustých zimních zelňaček.

Zelenina náročná na pěstování se umí odměnit skvělou chutí i výživovými vlastnostmi. Leckdo doma zpracovává jen jeho bílou část, ale to je škoda. Tmavé konce už sice nejsou tak jemné a křehké, ale třeba ve vývaru svoji službu udělají a byla by věčná škoda je vyhazovat.

Pravidelně by ho do jídelníčku měli zařadit hlavně ti, kdo trpí na křečové žíly – pórek totiž pomáhá ředit krev. Stejně jako cibule nebo česnek, se kterými je příbuzný, obsahuje síru – je mimořádně důležitá pro šlachy, chrupavky i třeba silné vlasy. Má protizánětlivé účinky a čistí střeva i žaludek. Máte rádi sladká a mastná jídla? Pak pórek určitě nevynechávejte, minimalizuje totiž dopad těchto nezdravých věcí na váš organismus. Poradí si i s častými záněty močového měchýře nebo vysokým cholesterolem.

Pórek má v kuchyni velmi všestranné využití. Možná jej někdy použijete do polévky místo cibule, rozhodně byste jej v tu chvíli neměli ochudit o kousek mrkve – s tou je totiž nejlepší. Můžete jej nakrájet na špalíčky a použít při zapékání, případně je oblanšírovat a následně podusit na másle (viz nahoře v kapitole o kapustě). Skvělý je i gratinovaný se slaninou, vývarům dodá nevšední chuť a vůni. Za vyzkoušení stojí kuřátko v dijonské omáčce s pórkem.

Tak co, kterou jmenovanou zeleninou začnete ještě dnes vy?