Hranatý, dvojitý, půlkruhový aneb Jak správně vybrat slunečník

Na balkon, na terasu, na zahradu… Slunečník se vejde všude. Už jen proto, že se vyrábí v mnoha různých velikostech.

Nejčastěji se prodávají slunečníky kruhové, najdete i čtvercové až obdélníkové, zmenšené na polovinu (vhodné pro malé balkony), nebo naopak zvětšené, dvojslunečníky. Další škatulkování zohledňuje postavení nosné tyče s ohledem na stínicí střechu. Tyč je buď ve středu, nebo z boku – vyberte si, co vám vyhovuje. I u jednoduchých modelů najdete vysunovací (teleskopickou) tyč a mnohá stínění umožňují rovněž naklápění střechy v určitých úhlech nebo i její otáčení. U bočních slunečníků může jít o otáčení kolem dokola, tedy až o 360 stupňů.

Nohy a konstrukce slunečníků se převážně vyrábějí z kovu, případně ze dřeva, střechy téměř výhradně z polyesteru, byť k mání je i akryl. Akrylové stínění se ale více využívá v profesionální sféře, u zahrádek restaurací a podobně.

„U tkaniny si všímejte gramáže, která vychází z hmotnosti textilie na určitou plochu, zpravidla se uvádí na metr čtvereční. Vysokogramážní se rozumí 220 g na m². Kvalitní slunečník je z výroby dostatečně impregnovaný, aby lépe odolával vlivům počasí, odpuzoval vlhkost a také špínu. Impregnace se však časem vypere nebo vymyje, pak je třeba použít speciální přípravek pro její obnovu,“ vysvětluje Jana Koňušíková ze společnosti Teek.

Slunečník lze kotvit více způsoby, přitom vždy platí: dodržujte doporučení výrobce či prodejce. Dobře známé je zasunutí do stojanu, který může být z plastu, kovu nebo betonu. Na zábradlí, případně ke stolu se dá k tomu určené stínění přichytit svorkami. Na zahradě se u jednoduchých slunečníků nezřídka volí zapíchnutí do zeminy, naopak masivnější stínění se kotví například do montážních desek, které se přivrtají k pevnému povrchu. „Další možnost nabízí použití zemní kotvy, která se zabetonuje, a na ni se našroubuje noha stínění, prodávají se také mobilní stojany,“ připomíná Jana Koňušíková.

Stojany či kotvicí systémy se prodávají samostatně, byť najdete i výjimky „vše v jednom“.

Mnohé slunečníky jsou jednobarevné, nejvíce se používají béžové až hnědé a zelené tóny, módní je šedá a černá, hravost přináší červená, růžová nebo žlutá. Další sázejí na dvě barvy, případně veselé potisky, u některých se objevují dekorativní lemy či střapce.

Na co upozornit? Na šedé či béžovohnědé střeše nebude tolik patrné znečištění. „A také platí, že čím světlejší barvu zvolíte, tím budou vyšisovaná místa méně vidět,“ podotýká Jana Zárubová ze společnosti Butlers.

Slunečníky je třeba udržovat v čistotě a jde to poměrně jednoduše: většinou stačí, když je osprchujete vodou. Některé potahy lze sejmout. „Lidé si většinou také myslí, že slunečník rovná se i deštník, ale to není pravda. Když hodně prší nebo fouká vítr, měli byste jeho střechu stáhnout, jinak se zbytečně opotřebovává. K větší odolnosti textilie přispívají i speciální zátěry, například z teflonu, které se používají u špičkových produktů,“ připomíná Jana Koňušíková.

Dokázali byste spočítat, kolik let vám v průměru vydržel jeden slunečník?