Horská chata? Je v paneláku a odchází se z ní zrcadlem

Pomocí dřeva, skla a textilu se povedlo architektovi Milanu Jiroušovi změnit interiér tuctového panelákového bytu v Krkonoších k nepoznání. A díky dalším promyšleným detailům, jako je televize zabudovaná v zádech čalounění jídelní lavice, která opticky násobí prostor, vzniklo útulné bydlení.

Byt původní dispozice 3 + 1 se vybouráním příček proměnil ve vzdušné 2 + kk, které navíc opticky zvětšují velké plochy zrcadel. „Díky zrcadlům má klient dvojitý prostor za jedny peníze. Lidé se nejdříve zrcadel bojí, že se na sebe budou pořád koukat, ale po nějaké době už se nevnímáte. Vznikne tzv. upíří efekt, kdy se člověk přestane v zrcadle vidět a nevnímá zrcadlo, ale velkorysost prostoru,“ říká architekt s lehkou ironií.

Aby docílil otevřeného prostoru, zrušil Milan Jirouš také většinu dveří. Kromě těch vstupních zůstaly jen troje. Navíc pouze dveře u toalety vytvářejí soukromí mléčným sklem, ostatní, včetně dveří u koupelny či ložnice, jsou z čirého skla.

„Je to byt pro manželský pár, pro dva lidi, kteří spolu léta žijí. Bydleli v rodinném domě, ale děti jim vylétly z hnízda, tak se přestěhovali do paneláku. Cestují po světě a chtějí si to užít, nechtějí sekat trávu a starat se o dům. Při rekonstrukci jsme tedy upřednostnili potřeby manželů,“ vysvětluje Milan Jirouš, proč navrhl otevřený prostor.

Zajímavostí je, že při rekonstrukci bytu o rozloze 55 metrů čtverečních se spotřebovalo zhruba 300 metrů čtverečních dubových podlahových krytin. Připadá vám to divné? Architekt k tomu říká: „Vícevrstvé podlahy Kährs jsou lepené, tedy klasický sendvič s povrchem z masivu, takže jsou tvarově stálé a nekroutí se. Dá se z nich udělat nábytek, lze je položit na zem, přilepit je na stěny i na strop a interiér získá své úžasné klima i v letních měsících.“

V bytě vládnou prvky minimalismu, které prostor sjednocují a vytvářejí ho pocitově větší a vzdušnější. Tuto stylovou čistotu vizuálně dotváří právě čalounění v jednotném odstínu holubičí šedi s hrubší texturou. Architekt prozrazuje: „Jsem z Krkonoš, takže mám vazbu na dřevo. Mám svoje vyučené české řemeslníky a pracujeme se dřevem, stejně tak i všechny další věci děláme v českých prvovýrobách. Například čalounění sedaček, jídelního sezení, postele i stěny za ní vyráběla na zakázku rodinná firma Polstrin z Hradce Králové.“

Podle Milana Jirouše by neměla být televize dominantou interiéru. Schoval ji proto v zádech sedačky. Topení pak zamaskoval obložením. A aby byl čistý koncept dokonalý, zvolil nábytek bez viditelných madel a úchytů, který se otevírá jen zatlačením na dvířka.

„Klient občas přijde s nápadem, pojďme ten interiér něčím rozbít, pane architekte. Ale srovnaný a zharmonizovaný interiér vytváří klid. Stejně, jakmile se nastěhujete, tak si necháte přehozený svetr přes židli, sednete si v červeném tričku na sedačku, do koupelny si dáte kartáček a najednou máte interiér rozbitý samotným uživatelem.“

O tom, že pozornosti architekta neušel jediný detail, svědčí provedení vstupních dveří. Ty mají zevnitř zrcadlovou plochu s téměř nepostřehnutelnou nerezovou klikou. „Vstupní dveře vnímám jako prvek na odejití, což je svým způsobem nepříjemný moment, tak se je snažím pocitově v interiéru upozadit nalepeným zrcadlem. Jednak se v něm prohlédnete, jak vypadáte, než vyjdete na veřejnost, což je užitečné. A pak někdy zafungují jako dobrý fór, když přijde návštěva a nemůže najít cestu ven. Záleží jen na majiteli, kdy jí tu cestu ukáže,“ uzavírá s úsměvem Milan Jirouš.

10 stylů obýváku – od minimalismus po boho.  Poznáte, v jakém stylu je ten váš?