Černá kočka i rozbité zrcadlo aneb Proč věříme pověrám? Některé mají zcela reálné vysvětlení

Ani moderní doba nedokázala vytěsnit nejrůznější pověry, které se předávají z generace na generaci a lidé jim věří už stovky let. Jsou součástí naší kultury, způsobem, jak se vyrovnat s těžkostmi života, či možností, jak věřit v lepší zítřky. Americký psycholog Stuart Vyse, který se fenoménem pověr a různých znamení štěstí, či smůly dlouhodobě zabývá a napsal o nich už několik knih, tvrdí, že hrají významnou roli v procesu lidské socializace, touhy uspět ve složitém světě a mít věci pod kontrolou. „Navíc fungují jako skvělý prostředek k tišení úzkosti a stimulant naděje, že bude lépe a podaří se vše, po čem toužíme,“ říká odborník.

Většina pověr má navíc skutečně reálné jádro, neobjevily se nijak nahodile a tím, že je lidé slýchají od dětství, jim prostě věří, i když netuší, jak vznikly. Je prostým faktem, že v mnohých hotelech či dalších výškových budovách nemají 13. patro, letecké společnosti často přeskakují 13. bránu a miliony lidí po celém světě u sebe vozí talismany pro štěstí, bez kterých nesednou do letadla či auta.

A jak uvedl magazín Medical News Today, až 70 % amerických studentů si bere talisman s sebou na zkoušku, protože věří, že jim pomůže uspět. Stejně tak musí mít každá domácnost v Číně doma něco červeného, protože tahle barva přitahuje peníze, a číslo 8 je považováno za šťastné. Pověr a různých znamení nás ale ovlivňuje mnohem víc. Které jsou ty nejčastější a kde se vlastně vzaly?

Ještě ve starém Egyptě byly černé kočky symbolem štěstí, když je ale papež Řehoř IX. ve svém svatém boji proti pohanským symbolům označil za sluhy satana, začalo to s nimi jít z kopce. Staly se symbolem čarodějnictví a začaly být ve velkém hubeny, zejména ty černé. A když tohle převtělení démona přeběhlo někomu přes cestu, bylo na smůlu zaděláno.

Pro vysvětlení tohoto hluboce zakořeněného zvyku musíme až do pohanských dob, kdy lidé věřili, že stromy obývají dobří duchové. Proto klepali na dřevo, aby požádali o štěstí a poděkovali bohům za přízeň.

Tahle pověra sahá pravděpodobně až do starého Říma, kde se věřilo na sedmiletý koloběh obnovy duše. Tuto víru přebrali i Benátčané, kde se ve 14. století začala vyrábět první kvalitní zrcadla. A protože zrcadla měla odrážet i lidskou duši, začalo se tradovat, že jejich rozbití poškozuje i ji a tím přináší neštěstí.

Třináctka je odjakživa v mnoha kulturách považována za nešťastnou. Nejstarší vysvětlení lze dohledat v severské mytologii, kdy bůh podvodníků Loki dorazil na hostinu jako třináctý a způsobil chaos a smrt. I Jidáš, který jak známo zradil Krista, byl 13. stolovníkem. Korunu této pověře o nešťastné třináctce ale nasadil francouzský král Filip IV. Sličný, když v pátek 13. října roku 1307 vydal příkaz k rozprášení templářského řádu a pozatýkání a vyvraždění všech jeho příslušníků. Někteří lidé od té doby dokonce trpí triskaidekafobií, tedy chorobných strachem ze třináctky.

Nejznámější rčení o lásce: Pravda, nebo lež?

Pověra, že projít pod žebříkem přináší smůlu, pochází od dávných křesťanů, pro něž trojúhelník, který žebřík opřený o zeď tvoří, byl symbolem Svaté trojice a narušit jej znamenalo uvést duši v zatracení.

Ve všech kulturách byla sůl odjakživa ceněnou a kdysi velmi drahou komoditou, tudíž její rozsypání byla prostě… smůla. A hození soli přes rameno mělo odhánět zlé síly či oslepit ďábla.

Lidová moudrost aneb Znáte slavná česká přísloví?