Článek
Možná si teď o mně budete myslet, že nejsem žena do praktického života anebo že jsem příliš naivní. Sama nevím, jak sama sebe popsat a zda to, co po mužích požaduji, je normální. Posuďte samy.
Je mi osmadvacet let, žiji od narození ve Zlíně. Mám vlastní byt, slušně placenou práci. V současné době jsem už skoro rok bez přítele. Poslední vztah skončil tím, že si můj přítel Petr našel milenku a odstěhoval se s ní do Prahy. Podle všeho plánují v létě svatbu. A já zůstávám stále sama.
Měla jsem samé super muže
Nechci se ale litovat a zoufat nad vztahem, který už nelze zachránit. Naopak jsem se hned po rozchodu začala utěšovat tím, že příští partner musí být alespoň o něco lepší než ten předchozí. Za celý svůj život jsem měla celkem čtyři vážné vztahy a pokaždé platilo, že každý další partner byl o něco lepší a dokonalejší než ten předchozí. Například uměl vařit, sdílel se mnou více zájmů, byl o poznání pozornější. Upřímně řečeno, nemohu si stěžovat, že bych někdy narazila na nějak vyloženě špatného nebo zlého muže. Všechny vztahy byly hezké. To, jak poté skončily a co je pokazilo, příliš neřeším – žádný konec není hezký.
V současné době čekám opět na lásku. Tedy na někoho, kdo bude lepší než expřítel. Ale vzhledem k tomu, že Petr byl hodný, vysokoškolsky vzdělaný, finančně zajištěný a navíc měl zálibu v domácích pracích, bude hledání asi složité. Moje představa je jasná: musí to být tak říkajíc král kuchyně, který si nakoupí suroviny, uvaří třeba dobrou večeři a nádobí umyje. Měl by umět vyprat a vyžehlit. A obecně by se mělo jednat o čistotného a pořádného člověka. A pochopitelně věrného!
Možná se vedle něj něco přiučímFoto: shutterstock.com
Postarám se o „chlapské práce“
Samozřejmě že i já bych partnerovi dokázala mnohé nabídnout. Miluji auta a není pro mě problém sem tam opravit nějakou poruchu, auto umýt a postarat se o vše, co k tomu patří. Ochotně bych se starala o zahrádku a pokud jde o finanční stránku domácnosti, mám nadprůměrný příjem. A rozhodně nejsem lakomá. Vůči sobě jsem velmi skromná, nepotřebuji si kupovat luxusní oblečení nebo drahou kosmetiku. Například v době, kdy jsem žila s Petrem, jsem mnohem více utrácela za drobné dárečky a věci pro partnera než třeba za něco pro sebe. Baví mě, když mohu partnera něčím potěšit. Třeba ráda donesu i květiny domů, aby tam bylo příjemně.
Nabízím svou lásku
Popravdě řečeno, nebaví mě starat se o věci všedního dne, jako je třeba vaření či žehlení. Mám ráda práce netradiční a připravovat hezké chvíle. Dokáži milovat a dávat lásku najevo. Ale zkrátka k tomu, abych se dokázala zamilovat, musím vědět, že muž je schopný postarat se o to, co mě osobně nebaví.
Tak co byste mi na to řekly? Myslíte si, že jsem hloupá nebo naivní? Má smysl na takového muže čekat, anebo jít do vztahu s někým, o kom vím, že to není úplně ten pan Dokonalý? Děkuji za vaše názory.
