Článek
Základem je správný výběr, a to nejen květin, ale především truhlíků. Lepší než klasické plastové za třicet korun jsou samozavlažovací, i když přijdou zhruba na třikrát tolik peněz. Ale pozor, toto pravidlo neplatí všeobecně. Třeba stále tolik oblíbené muškáty, které si žádají spíš sušší a propustnou půdu, v nich moc prospívat nebudou. Pro květiny, které mají rády vlhko, jsou ale zázrakem!
Opravdu jsou samozavlažovací?
Ano jsou! Pokud začneme hledat v nabídce firem, zjistíme, že existují dokonce dva typy samozavlažovacích truhlíků. No, ono to tak úplně neplatí, květiny i v nich musíme zalévat, jen díky zásobníkům vody není třeba běhat s kropáčem při tropických teplotách každý den nebo i častěji. Jak často je nutné zalévat v samozavlažovacích truhlících nelze přesně říct, stejně jako u těch obyčejných záleží na počasí a velikosti rostlin. Je proto třeba při jejich výběru dbát na to, abychom zvolily takový výrobek, kde máme přehled o tom, kolik je ještě v zásobníku vody.
Dva typy truhlíků se od sebe liší principem, na kterém fungují. Základem toho prvního je kombinace truhlíku na zeminu a nádoby na vodu, v níž je ještě plastová vložka, která působí jako přepad. Když se voda dostane až k ní, začne odtékat mimo truhlík. Tím je zajištěno, že kořeny rostlin nebudou dlouhou dobu ve vodě a nezačnou zahnívat.
Tyto květníky také mohou být doplněny speciální nálevkou na vodu pro jednodušší zalévání a jednoduchou měrkou na zjišťování množství vody.
Na jiném principu funguje druhý typ. Truhlík tentokrát doplňuje zavlažovací miska. Z ní vzlíná voda k rostlinám pomocí několika speciálních knotů.
Plastová vložka odděluje zeminu od rezervoáruFoto: Plastia
„Doporučil bych raději volit první typ, tedy samostatnou nádobu na vodu s přepadem a vodoznakem, který signalizuje nízkou hladinu vody podobně jako u hydroponie,“ říká Martin Adamíra ze společnosti Zahrada Praha. Navíc tento znak pomůže i před odjezdem na dovolenou, kdy se doporučuje dolít vodu zhruba na sto padesát procent.
Jak s nimi zacházet?
Samozavlažovací nádoby jsou ideální například pro petúnie a jejich hybridy, jakou jsou surfinie nebo milion bells. Těm dělá vlhko dobře. Ale jen voda sama nic nezmůže. Stále má převládat zemina, a to zhruba v poměru dva díly substrátu a jeden vody.
Pozor také při hnojení. Pokud používáme přípravky rozpustné ve vodě, hrozí, že než se závlaha dostane ke kořenům, živiny se usadí někde na dně nádoby. Proto je lepší používat třeba pomalu se rozpouštěcí tyčinky, které pícháme přímo do substrátu.
Podceňovat bychom neměly ani velikost budoucí květiny. „Rostliny jsou vždy malé, když se kupují, jenže brzy se rozrostou a nejenže jim nestačí svou velikostí nádoba, ale navíc vzniklé houštiny nevypadají při pohledu zblízka dobře,“ varuje Martin Adamíra.
Krásné jaro přejeme!
