Historie rtěnky aneb Kontroverzní líčidlo v rukou ženy

Jen stěží se chce uvěřit, že zkrášlování rtů není výmyslem současnosti. První barvu si nanášeli na ústa obyvatelé Mezopotámie už před pěti tisíci lety. Pojďte s námi nahlédnout do dávné minulosti kosmetického průmyslu a tajuplných ingrediencí historické rtěnky.

Po výrazných rtech toužili lidé odjakživa a předchůdce novodobé rtěnky lze vystopovat i třeba v sumerském městě Ur. Zhruba tři tisíce let před naším letopočtem si zdejší ženy i muži vyráběli vytoužené líčidlo pomocí barevných kamenů a polodrahokamů, které rozdrtili na jemný prach. Tím si pak zdobili ústa a dámy rovněž víčka.

To starověkým Egypťanům nesloužily namalované rty pouze k podtrhnutí přirozené krásy. Barevná směs je měla chránit před nepříznivými podmínkami. Suché podnebí, pouštní vítr a žhnoucí sluneční paprsky nebyly k lidské pokožce zrovna milosrdné, a tak se rtěnka stala každodenní součástí vyšší i střední třídy. Nejchudší vrstva si ji dovolit nemohla.

Pestrých odstínů docílili Egypťané spojením mořských řas, jódu a prudce jedovatého bromu. Jenže brzy přišli na to, že podobná kombinace přísad je zdraví nebezpečná, a tak raději našli způsob, jak extrahovat žádanou červenou barvu z říše mírumilovných živočichů. Královna Kleopatra už používala rtěnku z rozmačkaných karmínových brouků, mravenčích vajíček a včelího vosku. Pokud chtěla obzvláště zaujmout, stačilo přidat ještě trochu lesku. Ten měla na svědomí další složka ze světa fauny – rybí šupiny.

Ale ne všude a vždycky byla rudá rtěnka považována za nepostradatelnou výzbroj vysoce postavených či počestných žen. Ve starověkém Řecku se červenými ústy chlubily pouze prostitutky a středověká Evropa je dokonce označila za ďáblovo znamení. Církev neměla pro zkrášlování pochopení a dámy, které se líčily, nezřídka nazývala inkarnací satana. Výraznou změnou obličeje údajně zpochybňovaly Boží dílo a kvůli svému rozmaru mohly skončit na hranici.

Středověk je naštěstí nenávratně pryč. První komerčně vyráběnou rtěnku v tuhé podobě přivedla na trh francouzská značka Guerlain roku 1884. V jejím složení nefigurovaly žádné životu nebezpečné, ani prapodivné ingredience. Tyčinka obalená hedvábným papírem se skládala z jeleního loje, včelího vosku, ricinového oleje a červeného barviva. Jejímu kouzlu podlehly zprvu herečky  a ze stříbrného plátna se pak rtěnka přenesla do domovů obyčejných žen po celém světě.

Máte pocit, že si rtěnky v současných chvílích nemůžete pod rouškou užít? Vyzkoušejte ty neslíbatelné!