Článek
Známé osobnosti jsou často propojeny s různými neziskovými organizacemi, které podporují, stejně jako my v rámci projektu Rok pro dobro. Herec Filip Tomsa si zvolil Mezinárodní vězeňské společenství a jejich Den s dítětem, který dětem i partnerům odsouzených umožňuje strávit čas společně, ovšem jinak než jen při krátkých a neosobních návštěvách ve věznici. Jak takový den vypadá a jak se vlastně herec k celé problematice dostal?
Jak jste k tématu vězeňství dostal?
Před několika lety jsem byl požádán o moderování benefičního koncertu v Senátu, který nezisková organizace Mezinárodní vězeňské společenství organizovala pro své partnery a kde se potkali různí lidé, které v životě ovlivnil zločin. Tam jsem se poprvé setkal s činností této neziskové organizace a více nahlédl do problematiky, která se mě vlastně vůbec netýká. A tak to má i většina lidí.
Co vás tedy přesvědčilo, abyste se stal ambasadorem?
Uvědomil jsem si, že jsou ve mně předsudky, když jsem si říkal, proč bych měl pomáhat někomu, kdo spáchal trestný čin, nebo jejich rodinám? Lidé sedí ve vězení, protože něco provedli. Ale když jsem se tím začal více zabývat, tak jsem pochopil, že dochází k druhotnému odsouzení a že jejich životní situace je složitá. Po delší úvaze mi došlo, že tito lidé už byli potrestáni a není potřeba je trestat znovu, a vůbec ne jejich rodiny a děti, které za nic nemohou. Spíše bychom měli chtít, aby se propuštění zařadili zpátky do běžného života a nepáchali znovu trestnou činnost, ideálně se tedy vrátili k rodině a ne zpět do vězení. A to je velmi náročné a bez pomoci nás všech to jde jen velmi těžce.
Den s dítětem umožňuje rodičům ve vězení setkání se svými rodinami a hlavně dětmi zábavnou formouFoto: Mezinárodní vězeňské společenství
Sám máte dvě dcerky, dokážete si takové odloučení vůbec představit?
Je to těžké, ale uvědomuji si, že hranice, kdy může kdokoli z nás skončit za mřížemi, je strašně tenká. I když člověk žádnou trestnou činnost nepáchá, tak nás život denně staví před spoustu křižovatek, kdy můžeme nevědomky udělat chybu a ocitnout se na druhé straně. Dojde vám, že máte rodinu, děti, které milujete, a že se to teoreticky stát může. Stačí třeba špatné rozhodnutí v autě. I to je o důvod víc, proč na to chci upozorňovat a proč se snažím pomáhat.
Vybral jste si projekt Den s dítětem, jak takový den probíhá?
Vše probíhá v areálu věznice, kde je uspořádaný společný celodenní program pro odsouzené táty a mámy ve vězení s jejich rodinami. Jde o to, aby si s dětmi budovali společné vazby, aby měli motivaci vrátit se k rodině. Za účasti poradců se také dozví více o tom, jak situaci zvládat, jak hovořit o činu a vězení s dítětem, jak zabránit další stigmatizaci rodiny a traumatizaci dítěte a jak se připravit na návrat domů.
Na akci jezdíte osobně, překvapilo vás něco?
Je zajímavé sledovat, jak se během dne vyvíjí rodinné vazby, které jsou částečně přerušené tím, že jeden rodič odejde do vězení. Na začátku toho dne jsou kontakty rodiny opatrné, trochu nervózní, jakoby se ta rodina znovu poznávala. V průběhu dne se to mění a na konci je velmi těžký odchod rodin domů a odsouzených zpět do věznice. Jsou to velmi emotivní chvíle.
Sám herec říká, že měl zpočátku také předsudky, teď o nich chce mluvitFoto: Mezinárodní vězeňské společenství
V čem se podle vás takový den nejvíc liší od klasické návštěvy ve věznici?
Zásadní je samozřejmě to prostředí. Rodiny se sice mohou během roku navštěvovat, ale většinou jen v šedé návštěvní místnosti po krátkou dobu, s minimem dotyků a společných zážitků. Takový čas během návštěvy je spíše formální a pro děti i frustrující. Zatímco na akci Den s dítětem mají možnost trávit spolu čas venku, jíst spolu, soutěžit, objímat se, dotýkat, smát se. Rodiny si odváží zážitky ze společně prožitého času, který je sice relativně krátký, ale pro ně velmi obohacující a motivační do dalších dnů. Vidím, že tento projekt, ale i ostatní, které Mezinárodní vězeňské společenství dělá, má skutečný smysl.
Jednou jste se akce Den s dítětem zúčastnil i se starší dcerkou.
Pro ni to bylo určitě zajímavé, ale dítě o takových věcech vůbec nepřemýšlí, vůbec ho to nenapadne. Samozřejmě jsme si o tom povídali a celé to bedlivě sledovala a bylo to pro ni přínosné a poučné.
Měla také předsudky jako vy?
Je zajímavé vidět, že i v malém dítěti určité předsudky jsou. Vysvětloval jsem jí, že ti lidé sice něco provedli, ale že to v tuhle chvíli není to podstatné. Důležité je, že mají rodiny, které nic neudělali. Vysvětloval jsem ji spíše to, proč tam jsem a jaký je smysl naší pomoci. Je dobré vidět věci z více úhlů pohledu, pak nebude docházet k primárnímu odsouzení. I to jsem se jí snažil předat.
Akce umožňuje dětem se s odsouzeným rodičem pobavit, pomazlit i hrát hryFoto: Mezinárodní vězeňské společenství
Máte možnost mluvit během Dne s dítětem s rodinami?
Někdo mi občas něco řekne, ale po pravdě, já se tam snažím nebýt rušivý, spíše nenápadný. Myslím, že ten jejich omezený společný čas, který mají, je v daný okamžik to nejdůležitější. Já tam nejsem podstatný. Mohu něco říct, podpořit je, někdo se chce se mnou vyfotit, zapojím se do soutěžních aktivit. Třeba zrovna ty společné hry a soutěže jsou skvělé v tom, že pomáhají prolamovat ledy, které tam zpočátku jsou. Chci, aby měly rodiny čas jen pro sebe a využily ho na maximum. A dělají to.
Myslíte, že se podaří změnit pohled společnosti, ať už na propuštěné, které se zapojují do běžného života, nebo na rodiny vězňů, které za nic nemohou, ale přesto jsou obětmi?
Ta prvotní myšlenka spojená s vězením je vždycky negativní. V lidech to vyvolává odpor a myslím si, že to není správně. Chybí trocha soucitu a pochopení. Je to vidět i na firmách, které když slyší, že by jejich darované peníze měly jít na projekty spojené s vězeňstvím, tak to považují za špatné PR. Náš postoj je dán tím, že většina z nás nemá přímou zkušenost, tedy naštěstí, s tímto tématem. A tím, že situaci nechápeme, ji máme tendenci hned odsoudit a hotovo.
Jak to tedy podle vás změnit?
Bylo by dobré se o problematiku více zajímat, neboť nezbývá, než si přiznat, že primárně jsou chyby v nás a v tom, jak k otázce přistupujeme. Ano, někdo udělal chybu a už je za to potrestán. Ale netřeba ho trestat dál. Ani jeho okolí. Jinak společnost svým postojem trestá i sebe, protože odsouzeným zpřetrhá rodinné vazby a oni se nebudou mít kam vrátit a skončí opět za mřížemi. Bohužel se o tomto tématu ví pořád hodně málo a to vnímám i ve svém okolí. Osvěta má proto velký smysl. To je ten hlavní důvod, proč to dělám.
Herec se účastní s vězni a jejich rodinami různých soutěžíFoto: Mezinárodní vězeňské společenství
Jak trávíte nyní prázdniny, máte volno od hraní?
Určitě mám léto volnější. S rodinou jsme byli delší dobu v zahraničí, tak chceme nyní trávit více času doma a užít si prázdniny hlavně v Česku. Děláme výlety a užíváme si jeden druhého. Snažíme se zkrátka, aby co nejvíce našich dnů bylo tak naplněných společnými zážitky a přítomností, jako každý jednotlivý Den s dítětem. V plánu mám pak ještě pár dní na horách, kde budu s kamarády lézt ferraty. Na to se taky moc těším.
Mezinárodní vězeňské společenství ( MVS) věnuje svou pomoc obětem trestných činů, rodinám odsouzených, zejména dětem, ale i vězňům a propuštěným lidem na svobodě. Pomoc směřuje k uzdravení, obnově vztahů a velmi účinné prevenci kriminality.
Pomáhá obětem trestných činů, lidem ve vězení, jejich rodinám i dětem, které nenesou žádnou odpovědnost za chyby svého rodiče, ale je přesto jsou často trestány spolu s ním. Těmto dětem se říká neviditelné oběti trestných činů.
Pokud vás projektu zaujal, můžete pomoci MVS zajistit zvyšování počtu projektů, ale i počtu kvalifikovaných pracovníků, zejména osobních mentorů.
Jakoukoli částku můžete zaslat na účet 250 147 27585 / 2010, nebo formou dárcovské SMS na číslo 87 777 ve tvaru: DMS NAPRAVA 30, DMS NAPRAVA 60 nebo DMS NAPRAVA 90.
