Kterých vyšetření se Češi nejvíc bojí a co riskují?

Včasná diagnóza a nastolení léčby jsou pro uzdravení klíčové. Diagnostická či preventivní vyšetření jsou ale často velmi nepříjemná, a lidé je proto odkládají anebo na ně vůbec nechodí. Zjišťovali jsme, které zákroky jsou nejobávanější a jak vlastně probíhají.

Některá důležitá vyšetření jsou poměrně nepříjemná a lidé se jich bojí – nejde ani tak o bolest, jako o psychický blok a trapné pocity. Ty jsou zcela přirozené. Pokud navíc žádné subjektivní problémy nepociťujete, je pochopitelné, že se vám nikam dobrovolně nechce. Máte-li však dlouhodobější potíže nebo jsou lékařovy obavy odůvodněné, měli byste sebrat odvahu. Některé, byť nepříjemné zákroky vám mohou zachránit život!

„Častým odůvodněním pacientů, proč na preventivní prohlídky nedocházejí, je tvrzení, že s rakovinou se ‚stejně nedá nic dělat‘, nebo proto, že se doslechnou, že vyšetření bolí,“ říká MUDr. Miroslava Navrátilová, specialistka na poruchy příjmu potravy v oboru klinické výživy. Dalším častým důvodem je podle praktického lékaře MUDr. Petra Wernera strach z výsledků: „Velkou obavu přináší jakékoliv zobrazovací vyšetření, jako je rentgen, CT, magnetická rezonance nebo scintigrafie skeletu u pacientů s podezřením na onkologické stonání.“

Ženy by od 45. roku měly pravidelně podstupovat preventivní vyšetření prsu na mamografu. Dokáže odhalit i nepatrný zhoubný nádor. Může být trochu nepříjemné, ale je to velmi individuální. Některé ženy popisují pouze tlak, který přístroj na prso během vyšetření vyvíjí, jiné může skutečně bolet. Stisk ňadra ale trvá pouze několik vteřin.

„K neochotě jít na vyšetření přispívá i stud, stejně jako je důvodem nedodržování gynekologických prohlídek v rámci onkologické prevence. O nic lépe na tom nejsou muži – je jich jen hrstka, kteří docházejí k preventivním urologickým prohlídkám v rámci hypertrofie prostaty. K lékaři je dožene až porucha při močení, tlak, bolesti při močení či krev v moči nebo špatné laboratorní výsledky,“ říká Miroslava Navrátilová.

Nepohodlí nebo nepříjemné pocity může pacient zažívat také při vyšetření endoskopem. Gastroskopie, koloskopie nebo bronchoskopie jsou podobné: pružná hadice se zavede buď ústy do průdušek či žaludku, nebo konečníkem do střev. Malou kamerou pak lékaři dokážou odhalit nádorové onemocnění, žaludeční vředy, záněty, celiakii, krvácení do žaludku… Navíc je možné odebrat vzorek tkáně pro mikroskopické vyšetření.

„Měla jsem řadu případů, kdy pouhá mikroskopická přítomnost krve ve stolici s následným kolonoskopickým vyšetřením odhalila velmi nepatrný nádorek ve střevě, který byl však maligní, tedy s rakovinnými buňkami, a po jehož odstranění došlo k úplnému uzdravení pacienta. V opačném případě by maligní nádor přerostl, metastázoval do jiných částí těla a situace by měla velmi špatnou prognózu,“ vypráví Miroslava Navrátilová.

Muži po padesátce by měli chodit pravidelně na vyšetření prostaty. Většina z nich s tím má ovšem problém – důvodem je spíš pocit trapnosti než strach jako takový. Vyšetření totiž probíhá per rectum, což je vyšetření konečníku prstem. Není to nic příjemného, nicméně je to velmi efektivní metoda, díky níž dokáže zkušený lékař odhalit celou řadu problémů.

„Mezi nepříjemná a pro pacienty trpící určitou formou klaustrofobie až nesnesitelná vyšetření patří vyšetření magnetickou rezonancí, kde je pacient nucen ležet beze změny polohy těla v uzavřeném prostoru,“ říká Petr Werner. Většinou to trvá kolem 25 až 40 minut a člověk se nesmí hýbat. Kromě toho je to ale zcela bezbolestné. V Česku už existují i pracoviště, která mají tzv. otevřený přístup. Vyznačují se větším vyšetřovacím prostorem, který je určený pro pacienty s těžkou formou klaustrofobie nebo pro děti.

Také se vyhýbáte některému vyšetření nebo je považujete za zbytečné?