Článek
Šest let jsem měla doma dobrovolného hasiče. Nikdy jsem nevěděla, kdy někam pojede, kdy nás v noci vzbudí siréna a hlavně kdy se vrátí, za hodinu, za tři, ale i možná za šest. A díky němu jsem se k hasičům dostala taky. Poznala jsem, jak to tam mezi nimi chodí. Někdy je i na stanici navštívím a nemohu říci, že by si užívali s jinými slečnami apod. Když nejsou u zásahu, starají se o techniku, provádějí cvičení, chodí posilovat atd. Nemohu o nich říct nic špatného.
Po rozchodu s přítelem hasičem jsem se dala dohromady s policistou a to opravdu nebyl lehký život. Z práce chodíval pozdě, z nočních byl unaven, a když měli horší případ, tak se uzavřel do sebe a moc toho nenamluvil.
Víkendy trávil podle služeb také v práci a to si pak nikam nezajdete a nic nenaplánujete, a vzhledem k tomu, že jsme neměli děti, tak samozřejmě sloužil i o vánočních svátcích. Byla jsem sice pyšná na to, že mám doma policistu, který má své zaměstnání rád, ale moc jsme se kvůli jeho povinnostem neviděli.
Celý den byl v práci, když přišel domů, měl za sebou těžký den a šli jsme spát. Míval i volno, ale to věnoval sportu. Rozhodla jsem se tedy odejít. A nyní jsem ráda, že hasiči a policisté jsou jen mými kamarády.
Startujeme nové téma: Zradila mě kamarádka! Jak chutná hořká příchuť zrady od blízkého člověka? Pojďte se nám svěřit na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
