Halina Pawlowská: Občas mám touhu nic nedělat

Halina Pawlowská je žena, ze které číší klid a vyrovnanost i na dálku. Jako někdo, kdo se dokáže se vším smířit a nerozhodí ho snad ani jaderná katastrofa. Je to ale opravdová tvář této naší nejznámější spisovatelky? A jaké to je, když si z vás zeť dělá legraci na internetu?

Děláme spolu rozhovor pro online magazín pro ženy. Internet zkrátka vládne světu. K čemu ho nejčastěji využíváte vy? 

Pořád na něm něco hledám. Teď například jsem si hledala podrobnosti o ústřičníku dlouhozobém, což je ptáček, který tahá mušle z písku.

Upřímně, čekala jsem jakoukoliv odpověď, ale stejně mě ta vaše trošku zaskočila. Co s touto zajímavou informací budete dělat? 

Hledala jsem si ho proto, že píšu povídku o ostrově, kde jsem byla v létě, a chtěla jsem dobře popsat zvířata, která mne obklopovala. Ten pták mne fascinoval, protože vždycky našel mušli a pak ji musel odevzdat obrovskému rackovi, který ho šikanoval.

Teď už mi to dává smysl. Píšete opravdu často. Na svém kontě máte 31 knih, v listopadu vám vyjde další. O čem bude? 

Moje nová knížka se jmenuje Takhle jsem si to teda nepředstavovala. Jsou to zachycené události, které jsem si představovala jako báječné a idylické a ony se zvrhly buď v komické scénky anebo v hořké poznání, že realita předčí i nejbujnější fantazii. Psala jsem o tom, že nikdy není pozdě něco začít, že děti budou v pubertě, dokud budete naživu, že partneři stárnou, ale netuší to, a že každá situace, ať je sebehorší, má šanci se ještě zhoršit. Což řekl Murphy a ten má vždycky pravdu.

Stává se vám, že máte spisovatelský blok? 

Nevím, jestli jde o spisovatelský blok. Možná, že tak jde ušlechtile nazvat má lenost dělat cokoliv. Občas, rozumějte často, mám touhu sedět a nedělat nic. Vždycky se pak utěšuju a říkám si, že dřív šlo lidem taky jen o to, aby se ten den udrželi naživu. Museli si obstarat jídlo, pití a být v bezpečí. Takže je vlastně normální, že si nechám donést pizzu, piju čaj a sedím v bezpečí křesla.

Děkuju. Odteď se tím budu utěšovat také. Prý píšete nejraději v noci. Proč? 

V noci je klid. Náš dům spí. Nemám starost o děti, vnuka, babičku, partnera... Jsou ve svých postelích a já pomalu a líně usedám k počítači a píšu, dokud nemám mžitky před očima.

Váš dům je plný lidí. Nelezete si občas na nervy? Zvlášť s dcerou, se kterou i pracujete? 

Dcera pro mne píše rešerše k mým pořadům, dělá to výborně, v této oblasti se nikdy nehádáme. My se zlobíme málokdy, většinou jen, když jde o něco s provozem domu nebo o vnuka. Někdy mi vyčítá, že ji stresuju svými obavami, ale já měla otce katastrofika, a tak mě prostě vždycky napadne ta nejhorší verze.

Vždycky jsem si myslela, že jste spíš velká optimistka. Co vás naposledy rozčílilo? 

Rozčílily mne dvě německé rodiny na ostrově Wangerooge v Severním moři. Byli jsme tam na dovolené. Na pláži mají takové ty košíky se sedátky a obě ty rodiny si kolem těchto košů udělaly opevnění z písku. Vydlabaly příkopy a vodou zpevnily valy. Jedna rodina si dokonce zabodla do písku vlajku.

Můj vnuk běžel k moři, sklouzla mu noha v nerovném písku a zahučel do rodinného příkopu u německého koše. Němka, která se v koši opalovala, se rozčílila, že jim vnuk poničil pozemek. Jejich plážový pozemek! To mne naštvalo. Že se ty rodiny snažily agresivně zabrat mořský břeh. Hned jsem si vzpomněla na protektorát.

A co vám naopak dělá radost? 

Když mám pocit, že se mi něco povedlo a ještě mne někdo pochválí, když jsou mí blízcí zdraví, když mám volný den a nemusím nic dělat, jen si třeba číst a jít ven. Strašně ráda jezdím autem v okolí naší chalupy a rozhlížím se, jaká kde uvidím zvířata. Kolik krav, telátek, koz, kohoutů, kde uvidím čápa a srnky a tuhle, to bylo fascinující, jsem u nás v Praze v Podolí, před brankou večer viděla lišku.

Přijde mi, že reálný svět kvůli sociálním sítím ustupuje poněkud do pozadí. Přišla jste jim na chuť i vy? 

Částečně. Nepotřebuju neustále s někým sdílet své pocity a zážitky a nemám ráda takové to vychloubání se rozesmátými fotkami a fascinujícími místy, která jsem navštívila. Ale mé pocity nejsou jen negativní, informace, které sociální sítě nabízejí, jsou inspirativní, pomáhají mi občas v běhu dní a rozhodně se dají báječně využít pro marketing. I pro šíření fake news.

Právě o falešných zprávách je nový pořad To se ví. Spolu s Alešem Hámou jste jeho hlavní tváří. Co si o fake news myslíte? 

Někdy mne až fascinuje, jak se na sociálních sítích rozvíjí diskuse o zprávě, která může být pravdivá, ale taky nemusí. Ono je těžké někdy rozšifrovat, co se stalo a co je fake, když jsme všichni závislí na médiích. Občas se zabývám ve svých představách „Velkým režisérem“, který jednotlivým mediálním agenturám diktuje, co za informaci mají vypustit do světa, aby to pomohlo jeho zájmům,  anebo aby to odvedlo pozornost od jeho nekalých záměrů. Náš pořad bude ale především zábavný, může mít ale edukativní podtext, protože ukážeme, že pochybovat se dá o všem.

Na pořadu spolupracuje i váš zeť Tomáš Břínek, autor satiristických koláží a hvězda sociálních sítí, kde vystupuje pod přezdívkou TMBK. Má na svědomí dokonce i pár koláží s vámi. Jaká vás naštvala a která je vaše nejoblíbenější? 

Nebyla jsem naštvaná na koláže se mnou. Jen jsem Toma upozornila, aby nikdy ve své tvorbě nezapomněl, že jsem plnoštíhlá, mladistvá žena... Pak ať se mi vysmívá jakkoliv. Jeho koláž, jak jsem v burce, a pode mnou je nápis ZAHALINA, jsem použila na péefko.

Když už jste zmínila svou plnoštíhlost, co říkáte na nabídku zdejší módy? 

Myslím, že v nabídce obchodů zákaznice najdou málo šatů, které se hodí pro ženské tvary. A když, tak jde často o materiály, které vydrží sotva jednu sezonu a je s nimi nesnadná údržba. Vždycky mne fascinovalo, že ve Francii jsou ženy štíhlejší než u nás, a přesto tam pro mne není problém sehnat šaty na denní nošení i do společnosti. Je to velkou nabídkou rozmanitých střihů i látek.

Proto jste se rozhodla založit vlastní značku? 

S dcerou, která má velikost XS, jsme si řekly, že by bylo fajn nabídnout právě takové oblečení i českým ženám. Materiály jsme si objednaly v Itálii, poradila nám majitelka pařížského butiku, a narazily jsme na látku, která je úžasná. Lehká, nemačkavá, v létě chladí, v zimě hřeje. Ten materiál byl dokonce oceněn i v rámci ekologie.

Navrhujeme a šijeme šaty ve velikostech od XS po XXL, všechny se vejdou do malého pytlíčku ze stejné látky. Naší základní barvou je černá, ale už máme v nabídce i šaty modročerné, temně modré, modré, vzorované a červené. Na zimní sezonu nabízí naše značka HalinaNatálie i bolerka, legíny a šaty s dlouhým rukávem.

A teď trochu z jiného soudku. Máte spoustu fanoušků, jaký nejbizarnější dotaz vám položili? 

Často se mne ptají, jakou otázku jsem ještě nedostala. Nevím, nedostala jsem ji... A pak mi často říkají, že jsou rádi, že mě vidí živou. To jsem taky ráda. A tuhle mi jedna paní řekla: „Můj muž vás miluje.“ Asi jsem ji zaskočila, když jsem jí odvětila: „Sem s ním!“

Teď nevím, jestli se dokážu přestat smát. Neměla byste pro naše čtenářky na závěr nějaké vaše originální rýmované moudro?

Krém vás vrásek nezbaví, když vás láska nebaví.