Hádka o dědictví a rodinné tajemství

V posledních letech je čím dál obvyklejší, že když se dostaneme do situace, v které si sami neporadíme, nejmeme si mediátora. Člověka, který nám pomůže se s druhou, rozhádanou stranou dohodnout. Máme pro vás další příběh z praxe mediátorky Kateřiny Bělkové.

Vlasta vycházela se svými dvěma sestrami vždy dobře, vždy držely při sobě. A tak vůbec nečekala, že by dědické řízení mohlo skončit takovým fiaskem.

Když zemřel manžel Květy František (bylo mu 84) a pár měsíců po něm i sama Květa (ve věku 83 let), Vlasta s Růženou truchlily a s oběma se na pohřbu důstojně rozloučily. Pak už jen čekaly na výzvu k řízení o pozůstalosti.

Vlasta logicky předpokládala, že veškerý majetek po smrti manžela připadl Květě, a po její smrti si ho bude dělit ona s Růženou rovným dílem. Jenže Růžena notáři z ničeho nic předložila závěť sepsanou Františkem, v níž jí odkazoval veškerý svůj majetek. Vlasta tak najednou měla nárok jen na jednu čtvrtinu dědictví. Její právník sepsal žalobu na určení neplatnosti závěti a podal ji na soud.

Ten ale obě znesvářené sestry nejdřív poslal k mediátorce Kateřině Bělkové, aby se s její pomocí pokusily o dohodu (normálně se cena soukromé mediace pohybuje mezi 500 až 1500 korunami za hodinu, v případě že jde o nařízení soudu, stojí hodina mediace 200 korun na osobu).

Růžena zprvu mediaci odmítala, neviděla důvod, proč jednat. Aby ale splnila soudem uloženou povinnost, se setkáním nakonec souhlasila. Obě ženy na jednání přivezli jejich vnuci. „Obě strany se rozpovídaly o vztazích v rodině, o všech životních peripetiích, zdarech i nezdarech v osobních životech a po chvíli samozřejmě přišla řeč na to, proč František vše odkázal Růženě, nikoli své manželce Květě, s níž žil víc než půl století,“ vzpomíná Kateřina Bělková.

V tu chvíli se Růžena zahleděla z okna, zachmuřila se a po pár sekundách odpověděla. „Protože jsem celý život byla jeho milenka. Však víš, jaká byla Květa ledová královna,“ řekla směrem ke své sestře Vlastě. Ta na Růženu jen beze slov udiveně hleděla, vnuci obou dam byli najednou bílí jako stěna.

Tohle odhalení ale kupodivu pomohlo, po létech nevyřčeného tajemství se uvolnil vzduch. Vlasta začala najednou tiše plakat. Když se jí mediátorka zeptala, co ji dohnalo k slzám, přiznala se, že s penězi z dědictví počítala. Potřebovala je na nákladnou zahraniční léčbu pro svého nemocného manžela Václava (75). Bez ní mu zbývalo jen pár měsíců života.

Vlasta byla naprosto zoufalá. Věděla, že soud o dědictví může trvat roky, a to byl čas, který ona a hlavně její muž neměli. Růžena na ni jen sykla, ať si vezme svou čtvrtinu peněz a je zticha. Sama urgentně potřebovala peníze, ženil se jí vnuk, který navíc čekal s nevěstou miminko, a Růžena jim chtěla do začátku finančně pomoci.

„V tu chvíli jsem věděla, že důležitý je čas. Co lze udělat nyní, na to může být za tři měsíce pozdě. Zpropadená jedna čtvrtina běželo mi hlavou,“ popisuje Kateřina Bělková s tím, že obě sestry byly v návalu šoku, zlosti, pocitu zrady a podobných emocí vlastně zablokované. Ani jedna nechtěla ustoupit, jenže na soudní tahanice nebyl čas.

Dědictví se skládalo z hezkého bytu v Nuslích a z roubenky na Šumavě. Na jedné věci se obě sestry shodly – nemovitosti měly v plánu prodat. Jejich hodnota byla vysoká. Růžena se navíc zmínila, že její vnuk je realitní makléř, který má na byt již zahraničního kupce se zajímavou finanční nabídkou. Na chalupu už také měli zájemce.

Mediátorka začala nahlas přemýšlet, co by se dalo udělat, aby se ani jedna nemusela vzdát toho, o čem je přesvědčená, že jí náleží. „Nakonec z toho vzešlo, že obě nemovitosti se prodaly a peníze se uložily do notářské úschovy. Část peněz si obě sestry nechaly hned vyplatit, zbylá čtvrtina, o níž byl celý spor, zůstala v úschově,“ popisuje Kateřina Bělková.

O tu se nyní sestry soudí, ale už je netlačí čas. Vlasta mohla začít financovat léčbu svého muže, Růžena zas vystrojit veselku vnukovi, a ani jedna neodcházela s pocitem, že se něčeho vzdala, prohrála, byla ochuzena o svá práva.

Jména a okolnosti příběhu byly změněny tak, aby nebyla porušena mlčenlivost, ke které se mediátor zavazuje. 

Mediátor umí pomoci i s problémy, které se zdají neřešitelné. Třeba jako v případě, kdy náhradní matka nechce dát rodičům dítě.