Grázl versus slušňák: 8 důvodů, proč nás tak přitahují špatní kluci

Chodil za školu, každé pololetí z něčeho propadal a o přestávkách postával opodál se svým jediným kamarádem a kouřil cigaretu. Na řetězu, co měl přidělaný za poutko u kalhot, mu visel železný boxer. Jmenoval se Daniel, ale nechával si říkat Danny. Prostě hodně husťácký! Kdykoliv jsme se setkali, mně se podlomila kolena a on mě pravděpodobně vůbec nezaregistroval. Grázl jako z partesu a já ho děsně milovala. O pár let později se mé nejtajnější tužby splnily a toho zlého kluka jsem si pustila do života. Jak to dopadlo? Dnes vůbec nechápu, co mě to tenkrát popadlo. Vždyť je to absurdní, všechny chceme velkou lásku na celý život, chlapa, co se postará o nás i o rodinu, ale naše romantická duše tíhne k pravému opaku. Proč nás tak přitahují?

Každý z nás alespoň jednou za život zatouží po tom, co zrovna nemůže mít. A zakázaným ovocem jsou i zlí kluci. Co by se stalo, kdybychom na střední škole přišly domů s floutkem v křiváku, který má za uchem cigaretu a v uchu píchnutý spínací špendlík místo náušnice? Otec by pravděpodobně vyrazil dveře nejprve s ním a pak s námi. Kromě toho máme někde vzadu v hlavě tu výstražnou ceduli, že sbalit takového kluka je věc takřka nemožná. Tak tím spíš to chceme dokázat!

V romantických filmech to tak funguje. Holka se zamiluje do grázla a svou láskou ho napraví. Všechny ty Sandy a Baby měly asi štěstí, že narazily na obzvlášť tvárné kusy. Jenže náš život není ani „Pomáda“, ani „Hříšný tanec“ (Škoda! I my, ta největší prkna, bychom uměly tančit!), a tak je vysoce neočekávatelné, že by se nám podařilo průšviháře změnit. Mnohem pravděpodobnější je, že on změní nás a my pod rouškou zamilovanosti uděláme vše, co mu na očích vidíme. Což nás akorát tak přivede do maléru. Na druhou stranu, i zázraky se dějí, tak proč to nezkusit, že?

Jeho široká ramena a drsný pohled v nás prostě vyvolávají dojem, že jde o ochranitelský typ. V hlavě si přehráváme scénu, jak s ním jdeme do baru a stačí, aby se za námi někdo otočil, a on už stojí v obranné póze. Ano, romantická představa. Ale ve skutečnosti to funguje spíše tak, že když je tenhle ochranář taky trochu rapl, bude dělat žárlivé scény a možná nás z baru vyvedou, protože „rytíř“ dělá problémy. Nakonec můžeme být rády, když na něj nepřijde trestní oznámení od toho sympaťáka, co za mrknutí na nás inkasoval monokl.

Co si budeme povídat, kolem toho špatného kluka je vždycky tolik záhad a tajemství, které chceme odhalit. Při konverzaci používají ty nejlepší úhybné manévry, aby se o nich nikdo moc nedozvěděl. Ale právě všechna ta tajemství, co je obestírají, způsobí, že o to víc toužíme proniknout pod jeho slupku a poznat, jaký skutečně je. A tím se dostaneme opět k touze ho změnit. Co když se pod drsnou vizáží a vystupováním skrývá hodný hoch, který jen čeká, až ho některá z nás zachrání? Ne, pod tou slupkou opravdu nic dobrého nečeká!

Tohle je snad nejhorší důvod ze všech. Ženy, které touží mít alespoň trochu grázla, bývají většinou submisivnější a potřebují vedle sebe silného jedince, který je životem povede a trochu udá směr – třeba i proti jejich vůli. Jenže v tomhle případě to může zavánět průšvihem. Příliš dominantní jedinci mohou inklinovat ke skutečnému násilí, ze kterého se submisivní ženy často jen těžko dostávají.

Kluk, který nám na třetím rande řekne, že nás miluje, a každých pět minut nám od něj přijde óda na naši osobu, je nudný. Tedy, on není nudný, ale naprosto zabije tu hru, při které o sebe na začátku vztahu lidé usilují, snaží se a trnou hrůzou, zda ten druhý odepíše, co bude obsahem zprávy... To s prevítem máme jistotu, že nás v té nejistotě nechá hodně dlouho. Třeba i navždy, když budeme chtít.

Špatní kluci mají tendence k bezhlavému jednání, což může znamenat, že nás dost možná přemluví i k věcem, ke kterým bychom normálně neměly odvahu. Může to být vzrušující, ale poté, co se nám při takovém adrenalinovém dobrodružství rozbijí růžové brýle, zjistíme, že to vlastně vůbec legrace nebyla. Že nás naopak celou dobu tlačil mimo komfortní zónu a cítily jsme se nepohodlně, protože tohle nejsme my.

Většinu z nás naštěstí přejde touha mít grázla hned, co jednu takovou jízdu zažijeme, nejpozději však v momentě, kdy zmizí poslední stopy pubertálního akné a my začneme přemýšlet nad tím, že pro život potřebujeme jistotu. Jenže existují ženy, které tato touha nikdy nepřejde a pro které není představa grázla nic romantického – je násilníci skutečně přitahují. Říká se tomu hybristofilie a je to sexuální odchylka známá také jako syndrom Bonnie a Clyda.

Psycholožka Sheila Isenberg ve své knize „Ženy, které milují muže, kteří vraždí“ zastává názor, že tyto ženy byly v dětství zneužívány, a vztah k tyranovi jim proto připadá přirozený. Většina z nás by ale podle psychologů zřejmě spadla do škatulky žen ovlivněných evoluční teorií. Že to v sobě máme zakódováno a v nebezpečných mužích prostě vidíme alfa samce, kteří vzbuzovali dříve v ženách pocit ochrany a bezpečí. Jenže už nežijeme v jeskyních, a tak není nutné nechat se sebou smýkat za vlasy do jeskyně.

Přitahují vás grázlové?