Článek
Ano, je to ten stejný muž, který řekl, že ženy nechtějí vyhrávat, ale remizovat a že mnoho současných žen ztratilo kontakt se svojí ženskostí. A že pro něj jsou hrdinky matky, které vozí děti do školy a mužům perou a žehlí košile. Nyní má teorii i na to, jak by sportovkyně měla vypadat.
Lenka Vacvalová je moderátorka, herečka, a také ultramaratonkyně. A světe div se, je i hezká. Právě to nějak nešlo do hlavy Zdeňku Haníkovi v podcastu Přes příkop: „Sedí tu proti mně krásná žena, kdybyste byla ošklivka, tak chápu, že holky tohoto ražení mají problémy v životě, a tak jsou mimořádně výkonné v nějakém oboru,“ snažil se z Vacvalové dostat odpověď na otázku, co je její motivací k absolvování těch několikasetkilometrových závodů.
Dotaz je to o to více absurdní a nemístný, že jen pár minut předtím jeho respondentka mluvila o tom, jak se setkává s předsudky, když se vydá na závod drsnou krajinou, ale v dokonale sladěném oblečení a s namalovanou pusou. Zřejmě kdyby byla ošklivka, běhala by lépe. Protože zde asi platí úměra, že čím křivější zuby, srostlejší obočí a mastnější vlasy žena má, tím vytrvalejší a rychlejší je. Hodiny tréninku jsou vlastně jen bonus navíc.
Z toho vyplývá, že Martina Sáblíková před lety měla asi všechna vítězství zadarmo. Nebo tedy alespoň optikou médií. Protože svého času musela čelit novinovým titulkům hlásajícím, že vypadá jako kluk. Když si před několika lety nechala dorůst vlasy a na tiskovku se sem tam i jemně nalíčila, média se radovala, že je z ní konečně ženská. Haleluja! O co větší potěšení je, že mimořádně výkonná je i svému vzhledu navzdory.
Jenže ono namalovaná/nenamalovaná není jediný problém. Jakmile se totiž samozvaní porotci soutěže krásy ve sportu oprostí od obličeje, přijde na přetřes tělo. Tu má jedna příliš silná stehna (co na tom, že se do nich může pořádně opřít při odpalu raketou), tam zas nevzhledný faldík na břiše (co na tom, že třeba právě díky němu má dost síly vydržet několikahodinový zápas).
Jsem z toho tedy trochu nesvá. Jaká by tedy měla být ideální sportovkyně? Ošklivá, ale zase ne moc? Samý sval a šlacha? To také asi také ne, protože podle Haníka stojí na startu sprintu finále na olympijských hrách spíše „muži bez koulí“ než ženy.
A nemohli bychom už konečně posuzovat pouze jejich výkony, bez ohledu na váhu či účes? Jenže když ona se tak vystavuje, že jo, a tím pádem si o to koleduje. Nejlepší by bylo, kdyby se vrátila domů k plotně, starala se o děti a o manžela, protože jedině tak bude žena hrdinka. A ne tehdy, když přeběhne celou Cestu hrdinů Národního slovenského povstání, která je dlouhá 770 kilometrů. Nebo když se stane předsedkyní politické strany či nedejbože prezidentkou.
Názory nám nejsou cizí. Třeba Lucie Šilhová nás s nimi baví každé pondělí v jejím fejetonu Očima padesátky.
