Článek
Alimenty? On vše popíral a ona neměla sílu to řešit. Když byly Martině tři roky, konečně se mohla na chvíli zastavit. A došlo jí, že jestli nechce dalších dvacet let jen dřít, aby vydělala i ty peníze, které jí v rozpočtu chybí a budou chybět od otce dítěte, musí se soudit. Pro sebe, pro dceru, na kterou neměla moc času ani sil, pro svoji maminku, která musela po práci rychle běžet pro vnučku do jeslí. Pro svého otce, který neodešel do důchodu, aby jim mohl přispívat na nájem.
Samozřejmě, že po roce nepříjemných tahanic vyhrála. Nejenže jí každý měsíc posílá na účet osm tisíc, ale ještě musel zaplatit dluh za poslední tři roky.
S prvním znaleckým posudkem o tom, kdo je otcem dítěte, přišla ale také první prosba o fotku holčičky. Teď se s ní vídá pravidelně. Odpuštěno? Happy end? Jen prostě jeden z příkladů, kdy má smysl prát se nejen o práva svého dítěte, ale také o ta svoje.
Alimenty platí více lidí
Podle statistik bojuje stejně jako matka Martiny stále více samoživitelů. Ano, jsou mezi nimi i otcové, z celkového počtu těch, kteří se starají sami o dítě, je to sedm procent.
Roky vypadaly údaje o počtu neplatičů alimentů beznadějně, stát jakoby na tuhle obrovskou skupinu více než 300 tisíc rodin úplně zapomněl. Před deseti lety nedostávalo alimenty každé třetí dítě, průměrná výše byla 2500 korun.
Dnes se bez peněz od jednoho z rodičů musí obejít každá pátá rodina. Pořád je to hodně, ale alespoň trocha naděje. Po letech volání různých neziskových skupin a ochránců práv žen a dětí se totiž podařilo udělat několik změn zákona.
První změna dala před devíti lety soudům pravomoc odebrat dlužníkovi řidičák. A před rokem a půl stát konečně uzákonil náhradní výživné. Alimenty za neplatiče hradí stát a ten se pak také postará o to, aby z něj peníze vymohl.
Čím dál tím více otců se na výchově dítěte podílí a chce i po rozvoduFoto: Burdun Iliya, Shutterstock.com
Nic z něj nedostanu
Na zálohové výživné má ale nárok jen ten, kdo už se sám aktivně začal s dlužníkem soudit. A tak se pro žaloby konečně rozhodli i ti, kterým to doteď přišlo zbytečné, protože tušili, že z neplatiče nic nevymůžou. Dnes jej pobírá zhruba 10 tisíc samoživitelů a nárok by mělo ještě více.
Částka není nikterak vysoká, maximálně tři tisíce, ale právě taková je dnes přibližně průměrná výše alimentů. Většinou jde asi o 17 % z čistého příjmu toho, kdo má platit. Jak ale ukazuje praxe, soudy klidně přiznají i 25 %. Takže i tady se vyplatí bojovat. Požádat o zvýšení. Já osobně neznám jediného, kdo by neuspěl.
Kolik stojí bačkůrky?
Změny zákona, ale také zvyšující se ceny nejsou jediným důvodem, proč se stále více samoživitelů domůže svých práv. Změnila se společnost. Neplatit alimenty prostě znamená být loser, co kašle na svoje děti. Naopak pyšnit se výší částky je dneska už i častým námětem některých pánských kruhů.
Vedle toho pomalu začíná ustupovat vliv generace žen, které po rozvodu vedle věty „Nic od něj nechci” vykřikovaly i tu „Děcka už nikdy neuvidíš”. A stejně tak čím dál tím méně vidíte tatínka, který netuší, do jaké školy jeho dítě chodí a kolik stály jeho tenisky.
Péče o potomstvo přestává být výhradní odpovědností matek, otcové jsou mnohem více zapojeni do výchovy a běhu domácnosti (jen my ale víme, že ještě ne spravedlivě), a když se rodina rozpadne, snadněji chápou, kolik jejich potomci stojí. A hlavně pro ně chtějí být víc než jen ten pán, co je bere v neděli do kina.
Těm, co potřebují, aby se stejně jako otec Martiny probrali, dnes už zákony dokáží účinněji otevřít oči. Některým (a teď budu až moc optimistická) možná soudy i pomůžou přiznat svůj díl odpovědnosti za chvilku vášně a být rádi i za její důsledek.
