Gabriela Heclová (19): Kvůli seriálu Vzteklina sekla s úspěšně rozjetou kariérou na YouTube

Na první pohled je nenápadná, skoro ještě dětská, ale jen co začne mluvit, nepochybujete ani na chvíli, že mluvíte s dospělým člověkem. Není se čemu divit, kvůli youtuberingu, který se ze zábavy stal jejím hlavním zdrojem příjmů, musela dospět rychleji než někteří vrstevníci. Podle časopisu Forbes se v roce 2017 octla tato devatenáctiletá mladá žena na 21. místě v žebříčku nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích. Z dívky, která pod uměleckým jménem Gabrielle Hecl natáčela lifestylová videa o cestování a o svém životě, už ale vyrostla a teď by se ráda věnovala herectví a zpěvu. V obou případech má dobře našlápnuto.

Youtubering, herectví, zpěv, moderování... Není toho málo, čemu se věnujete. Je ale něco, čemu byste se plně podřídila?

Určitě hudbě. Nedávno jsem se setkala se dvěma talentovanými kluky, producentem a skladatelem. Oba jsou z Velké Británie a dělají hudbu trochu jinak. Okusila jsem, jak to má vypadat, a dostalo mě to. To, co oni vytvořili za dva dny, neudělá tady v Česku nikdo ani za rok. Tak moc mě práce s nimi nabila, že jsem si řekla, že tohle je to, co chci dělat.

V čem je jejich přístup jiný?

Vědí, co mají dělat. Přišla jsem a oni už měli hotový track (skladba, pozn. red.). Za dva dny jsme udělali dvě písničky, zatímco u nás na tom pracujeme už třeba čtyři měsíce.

Jakou hudbu ráda děláte?

Nejvíce asi soul, R’n’B a tyhle pomalejší žánry. Měla jsem sice punkový období, „Nirvana období“, ale vlastně jsem stejně vždycky tíhla nejvíce ke klidné hudbě. Já jsem nikdy pop dělat nechtěla, ale teď, když jsem viděla, že je to dobré a že to funguje, nebráním se ani tomu. Fakt mě to baví, tu písničku si teď pořád poslouchám v autě. A modlím se, aby to vyšlo.

Pop je mainstream a člověk se dostane do širšího povědomí veřejnosti – to je dobré do začátku. Dělala byste někdy hudbu pro peníze?

Moje hudební vydavatelství (Mad Baker Music, pozn. red.) zastupuje pět interpretů a čtyři mají venku svůj track. Já ještě pořád ne. Mám spousty napsaných písniček, už jsme i byli připraveni jít nahrávat do studia, ale pořád to nebylo to, co bych si představovala. Jsem hodně ovlivněná mým tátou muzikantem, na kterého dám. Vím, že to, co jsme udělali, se mu nebude líbit, protože je to pop. Ale já si za tím stojím. Rozhodně bych nechtěla dělat nic jen pro peníze. Jsem člověk, který chce dělat, co ho baví, a když to dělá dobře, má to štěstí, že mu to vydělává.

Youtubering ale spousta lidí nakonec kvůli penězům začne dělat, ne?

To je vlastně důvod, proč jsem s tím přestala. Na jednu stranu je pěkné vydělávat prachy, na druhou mě už pak nebavilo si na něco hrát. Lidé tam dělají reklamu úplně na všechno. Hlavně když dostanou peníze, pak už neřeší, co je to za produkt. Nejmenovaná youtuberka točí videa o módě a najednou vytáhla zapékací sýr, že ho moc doporučuje. Tak co to jako je?! Kdyby byla food blogerka, tak to pochopím. Ale ona dělá módu.

Kdy jste začala natáčet videa vy? 

K natáčení jsem se dostala až v prváku na střední, i když jsme některé naše youtubery už sledovala. Tehdy jsem poznala Teri Blitzen, Makynu016 a všechny tyhle holky, co točily nebo ještě točí. Tak jsem si řekla, že to zkusím také. A ono to klaplo. Asi tam také hrálo roli to, že jsem byla nejlepší kamarádka s Teri (svého času jedna z nejpopulárnějších youtuberek u nás, pozn. red.).

Co na to říkal váš táta? Pochopila jsem, že bude asi dost kritik.

Táta to vůbec nepodporoval. Přišlo mu to plytké, ale má vlastně pravdu. V Česku není moc lidí, kteří by tvořili inteligentní obsah, který by dětem něco předával.

Není to třeba tak, že lidé dostávají to, co si žádají?

A jsme zase u toho. Je na každém, jestli si udrží pevnou vůli, anebo chce zaprodat sám sebe a podstoupit to, že se bude ztrapňovat a vypadat hloupě. Může si přece říct: „OK, nebudu cílit na děti, ale na svoji věkovou skupinu.“

Kdo podle vás za něco stojí?

Sinai třeba. Ten je výbornej, točí videa o módě, jsou dost reakční – dokáže reagovat na aktuální dění. Jeho cílovkou jsou právě lidé kolem osmnácti, devatenácti. Podle mě to dělá fakt dobře. Stejně tak třeba Kovy.

Měla jste nějakou vizi, co budete dělat, až skončíte s videi?

Nikdy jsem to nebrala jako životní prioritu, byla to fajn brigáda. Nasbírala jsem mnoho zkušeností a kontaktů, podívala se na zajímavá místa, ale také jsem kvůli tomu dost rychle dospěla. Strašně rychle se z toho stal byznys. Řešila jsem, kolik si nechám zaplatit za reklamu, jak bude vypadat. Představte si, že na schůzku přijde sedmnáctiletá holka. Rozhodně mi to ale víc dalo, než vzalo.

Pomáhali vám s tím vaši?

Vůbec. Ani jsem jim tenkrát neřekla, že se z toho začíná stávat byznys. Myslím, že bych s nimi měla mít čistě rodinný vztah a netahat do toho práci, to pak nedělá dobrotu. Jen jsem pak chodila za mámou a říkala, na jaké spolupráci jsem se domluvila.

Videa na Youtube jste přestala točit před rokem. Proč? 

Zaprvé jsem maturovala na konzervatoři a neměla jsem na to čas a zadruhé jsem v dubnu začala natáčet „Vzteklinu“. Což bylo ve stejnou dobu, kdy začínaly maturity. Měla jsem hlavu jak pátrací balon a nebyl čas dělat nějaká videjka. Tak jsem si řekla dost, nebudu se nutit do něčeho, co mě tolik nebaví.

Nedovedu si představit, že bych se zároveň připravovala na maturitu a učila se text k seriálu. 

No, také se musím přiznat, že pro mě byla větší priorita „Vzteklina“ než škola. Chvíli před maturitou jsem byla dokonce připravená školu přerušit. Ten projekt je totiž skvělý a já jsem neuvěřitelně vděčná, že jsem dostala šanci, že si mě vybrali a že si mě režisér Tomáš Bařina vydupal.

Měla jste trému?

No a jakou! Byl to můj první opravdu velký projekt. Nebylo to jako u „Svateb v Benátkách“, kde mi v podstatě stačilo se na text kouknout v maskérně, zatímco mě líčili. Nešlo tam o žádné velké hraní, spíše jen odříkání textu. Když jsem si pak přečetla všechny scénáře ke „Vzteklině“, řekla jsem si: „Ty kráso, to vůbec nebude prdel to udělat!“

Bylo to pro vás náročné?

Ano. Na mně, alespoň si to myslím, bylo prvních pár dnů vidět, jak jsem se seznamovala s lidmi a prostředím, než jsem najela na jejich notu a cítila se pohodlně. Přece jen, nikdy jsem takový velký projekt netočila. Moje postava má psychologický vývoj a růst. To se se „Svatbami v Benátkách“ nedá vůbec srovnávat. U „Vztekliny“ jsem opravdu ráda, že jsme to zvládli a že se mnou měli trpělivost. Občas jsem si totiž fakt sáhla na dno. Někdy jsem přemýšlela, jestli na to vůbec mám. Jestli by tam teď místo mě neměl být někdo jiný, lepší.

Jak jste se tehdy dostala ke „Svatbám“?

Oni totiž pozvali všechny holky od nás ze třídy z konzervatoře na konkurz – všechny kromě mě a jedné spolužačky. Tak jsem tam natruc šla a vyhrála, představte si to! Myslím, že mě pak holky neměly moc rády.

A nebyl právě tento seriál projektem, který člověk dělá hlavně kvůli penězům?

Ne. Mně to dalo děsně zkušeností před kamerou. Předtím jsem hrála jen miniroličky pro FAMU, takže mi to strašně moc dalo. Naučila jsem se s kamerou pracovat, reagovat na ni, nebo tedy spíše nereagovat. Jsem za to teď zpětně ráda. Kdyby si mě vybrali na „Vzteklinu“ bez téhle zkušenosti, bylo by znát, že nejsem s kamerou sžitá. U těch „Benátek“ mi vždycky babička říkala, že je na mně strašně vidět, že o kameře vím. Tak teď je to už snad dobré.

Díváte se na „Vzteklinu“?

Jo, dívám. My jsme ten finální střih neviděli a mě to děsně baví.

Dost herců říká, že se na sebe nemohou koukat…

No vidíte, já se na sebe dívat chci. Zpětně objevím, kde jsem udělala chybu. Zajímá mě, jak to sestříhali, a zároveň z hlediska té sebereflexe. Můžu si myslet, že jsem to zahrála výborně, ale když se pak člověk podívá, zjistí, že tam chybí emoce – přitom při hraní měl pocit, že jich je tam mega moc. Když dotočíme záběr, ráda se dívám na monitor. Často tam něco objevím a říkám si: „Ty jo, to je málo, Gabčo. Hraj!“ Hlavně bych si přála, aby se brzy objevil zase takový podobný projekt. To mě opravdu baví a ráda bych to dělala.

Sledujete televizní seriály?